The measure is available in the following languages:
Regolamento n ° 29/1996 Tribunale Coll. Costituzionale della Repubblica Ceca del 13 Dicembre 1995 sulla proposta di abrogare alcune disposizioni della legge n ° 229/1991 Coll., Sulla proprietà di terreni e di altri beni agricoli, come modificato, legge n ° 183/1993 Coll. Che modifica e integra legge n . 229/1991 Coll., sulla proprietà di terreni e altre proprietà agricole, modificata dalla legge n ° 42/1992 Coll., legge n ° 93/1992 Coll., e la Repubblica del Consiglio Nazionale Legge n ° 39/1993. e Repubblica Consiglio nazionale Legge n 243/1992 Coll. adattando alcune delle questioni relative alla legge n 229/1991 Coll., sulla proprietà di terreni e altre proprietà agricole, modificata dalla legge n ° 93/1992 Sb .
La versione attuale
29
PREMIO
Corte costituzionale della Repubblica ceca
A nome della Repubblica Ceca
La Corte costituzionale ceca ha deciso il 13 Dicembre 1995 del Parlamento sulla proposta Ing. WM, un gruppo di deputati del Parlamento della Repubblica Ceca e AJ di abrogare alcune disposizioni della legge n ° 229/1991 Coll., Sulla proprietà di terreni e di altri beni agricoli, come modificato, legge n ° 183/1993 Coll., Che che modifica e integra legge n 229/1991 Coll., sulla proprietà di terreni e di altri beni agricoli, modificato dalla legge n 42/1992 Coll., legge n ° 93/1992 Coll. e Repubblica Consiglio nazionale Legge n ° 39/1993., e la Repubblica del Consiglio Nazionale Legge n ° 243/1992 Coll. adattando alcune delle questioni relative alla legge n 229/1991 Coll. regolare la proprietà della terra e di altri proprietà agricola, come modificato dalla legge n 93/1992 Coll.
come segue:
Giorno della sua pubblicazione nella Raccolta delle leggi sono abrogate:
a) le disposizioni del § 4, comma 1 della legge n ° 229/1991 Coll. , sulla proprietà di terreni e di altri beni agricoli, come modificato, parte la prima frase dopo la virgola con le parole "che ha una residenza permanente nel suo territorio, e "
b) le disposizioni del § 4, comma 2, della stessa legge le parole "e di avere la residenza permanente nel suo territorio"
c) le disposizioni del § 6, comma 2, della medesima legge le parole "che hanno residenza permanente nella Repubblica federativa cecoslovacca"
d) Le disposizioni del § 7, comma 2, della medesima legge le parole "che risiedono in modo permanente nella Repubblica Ceca"
e) La seconda frase del § 8 comma 1 della stessa legge recita "La domanda deve essere presentata entro il 31 dicembre 1992, ovvero entro sei mesi dalla data di efficacia della Land Office non emettere proprietà o la concessione scade"
f) Le disposizioni del § 13 comma 1 della stessa legge ,
g) le disposizioni del § 13 comma 2 della medesima legge le parole "applicate entro il termine di cui al comma 1" e le parole "alla data di scadenza del termine di cui al paragrafo 1"
h) le disposizioni del § 22 comma 6 della legge le parole "della presente legge"
i) le disposizioni del § 22 comma 8 della medesima legge le parole "entro la fine del 1993"
j) Le disposizioni del § 26 comma 2 della stessa legge le parole "dalla presente legge"
k) le disposizioni di cui all'articolo II della legge n ° 183/1993 Coll. che modifica e integra legge n ° 229/1991 Coll., sulla proprietà di terreni e altre proprietà agricole, modificata dalla legge n ° 42/1992 Coll., legge n ° 93 / 1992 Coll. e Repubblica Consiglio nazionale Legge n ° 39/1993.
l) Le disposizioni del § 2 comma 1 della legge della Repubblica Consiglio Nazionale n ° 243/1992 Coll. adattando alcune delle questioni relative alla legge n 229/1991 Coll., sulla proprietà di terreni e di altri beni agricoli, come modificato dalla legge No. 93/1992 Coll., le parole "vivere permanentemente nella Repubblica Ceca"
m) le disposizioni del § 2, comma 2, della stessa legge le parole "e vivere in modo permanente nella Repubblica Ceca"
n) Le disposizioni del § 11 della stessa legge .
Giustificazione
I. Una
Il 19 12 ° 1994 ha ricevuto la Corte Costituzionale di ricorso costituzionale della Repubblica ceca il denunciante Ing. WM contro la Terra Ufficio distrettuale Plzeň-sever di 28 4 ° 1994 rif PÚ-3457/92. Il ricorso costituzionale è stato associato con un progetto di abrogazione:
a) § 4 comma 1 e 2 e § 13 comma 1 della legge n ° 229/1991 Coll., sulla proprietà di terreni e di altri beni agricoli, come modificato, parte la prima frase dopo la virgola a parole " soggiorno permanente nel suo territorio "e § 4, comma 2, della stessa legge le parole" ed avere la residenza permanente nel suo territorio "e
b) § 13 comma 1 della stessa legge, se impostato rigorosi limiti di tempo sulle richieste.
Il denunciante sostiene il 1 ° Seconda 1995 abrogazione di quelle parti del § 4 comma 1 e 2 cit. legge perché, a suo avviso, hanno violato le disposizioni di cui all'articolo 1 e 10 della Costituzione della Repubblica ceca (la "Costituzione"), l'articolo 1, l'articolo 3, paragrafo 1, l'articolo 4, paragrafi 2 e 3, l'articolo 11, paragrafo . 2 e all'articolo 14, paragrafo 2 della Carta dei diritti fondamentali e delle libertà (la "Carta") e, infine, l'articolo 1, comma 1 del Protocollo addizionale alla Convenzione per la salvaguardia dei diritti dell'uomo e delle libertà fondamentali. Giustifica la sua proposta, ma prende atto con approvazione alla Corte Costituzionale del 12 7 ° 1994, promulgata sotto No. 164/1994 Coll., E la sua giustificazione.
Dato che il termine è scaduto per tali crediti ai sensi del § 13 comma 1 e 2 cit. legge, sarebbe dal denunciante per rimuovere l'ostacolo della abolizione delle condizioni di residenza permanente nella Repubblica ceca non necessario se "al tempo stesso di non cancellare esattamente le scadenze per i crediti derivanti dal presente atto e la creazione di una nuova forza, da cui sarà possibile far valere queste affermazioni ".
I fatti del caso della pagina seguente. Il 28 12 ° 1992, vale a dire, entro il termine di legge, il denunciante applicato Ing. WM e JM, dati personali, sconosciuti, residente a Sydney, in Australia e GL di bilancio. M., dati personali, sconosciuti, residenti negli Stati Uniti, in base al § 9 comma 1 cit. legalmente il diritto di certa proprietà specificata.
Terreno Ufficio Ufficio distrettuale Plzeň-sever concluso che anche in uno dei ricorrenti non sono soddisfatti i requisiti del § 4 cit. legge, vale a dire. essi non sono cittadini della Repubblica ceca ed avere la residenza permanente nel suo territorio. Pertanto nessuna ulteriore prova è stata fatta. Per quanto riguarda le condizioni di guasto di cui al § 4 cit. Legge decisione J. PÚ-3457/92 del 28 4 ° 1994 stabilito che le persone, tra cui il denunciante, non sono i proprietari della struttura e non per loro, per loro il rimborso. Il denunciante è stato anche al corrente della possibilità di rivedere la decisione del tribunale regionale. Tuttavia, questa opzione non ha utilizzato. La relativa decisione quindi è diventata definitiva il 3 6 ° 1994 finale. Il 19 12 ° 1994, la Corte costituzionale ha ricevuto una denuncia relativa alla proposta di abrogare tali disposizioni cit. legge.
La denuncia è stata presentata per posta il 15 12 ° 1994. Implica anche la produzione di documenti che provano che, al momento del sinistro, il denunciante si è basata sulla decisione del Ministero degli Interni della Repubblica Ceca rif VSP/3-53/1239/90-786 di 26 7 ° 1990 un cittadino della Repubblica ceca. II. Senato, Corte Costituzionale pervenire con riguardo al § 75 comma 1 punto. a) Legge n ° 182/1993 Coll., la Corte Costituzionale ha concluso che il richiedente soddisfa le condizioni di cui al § 74 della Legge n ° 182/1993., ha sospeso il procedimento e di una domanda di annullamento delle disposizioni del Plenum della Corte Costituzionale per una decisione ai sensi dell'articolo . 87 paragrafo 1. a) della Costituzione riguardante la proposta di abolire la residenza nel § 4 comma 1 e 2 della legge n ° 229/1991 Coll., come modificato. Nell'ordinanza supplementare di 15 Giugno 1995 si trasferì fino alla decisione del Plenum della Corte costituzionale e il resto della proposta di abrogazione del § 13 comma 1 della legge n ° 229/1991 Coll., Come modificata dalla legge n ° 39/1993. Il 15 Giugno 1995 giudice Newsletter respinto parte della proposta di abrogazione del § 13 comma 1 della legge n ° 229/1991 Coll., Come modificato.
I. B
Al momento dell'udienza nel Pl materia. US 8/95 pervenuta alla Corte costituzionale il 2 Giugno 1995 petizione da un gruppo di 69 deputati per abrogare le disposizioni della legge n ° 229/1991 Coll., Come modificato, Atto della Repubblica Consiglio Nazionale No. 243/1992 Coll. Adattando alcune delle questioni relative alla legge n 229/1991 Sb., sulla proprietà di terreni e altre proprietà agricole, modificata dalla legge n ° 93/1992 Coll., e la legge n ° 183/1993 Coll. che modifica e integra legge n ° 229/1991 Coll. proprietà di terreni e di altri beni agricoli, come modificata dalla legge n ° 42/1992 Coll., legge n ° 93/1992 Coll. e Repubblica Consiglio nazionale Legge n ° 39/1993.
La sua proposta era un gruppo di deputati sul fatto che la natura, il carattere e le conseguenze legali delle parti impugnate le disposizioni della legge n ° 229/1991 Coll., E successive modificazioni, sono identiche alle disposizioni della abrogata legge n ° 87/1991 Coll., On riabilitazioni extragiudiziarie come modificato. Secondo le loro credenze sarebbe non solo illogico, ma anche in contrasto con la Costituzione e la legge, se due leggi che trattano lo stesso problema in modo diverso regolano i diritti dei cittadini, che è dipendente solo se hanno o non hanno residenza permanente nella Repubblica ceca. Per lo stesso motivo, un gruppo di deputati ha proposto di abolire le suddette disposizioni della legge della Repubblica Consiglio Nazionale n ° 243/1992 Coll. limitando la possibilità di risarcimento per coloro che vivono in modo permanente nella Repubblica ceca.
Secondo un gruppo di parlamentari è anche necessario annullare § 13 comma 1, ultimo periodo del § 8, paragrafo 1 e la parte pertinente del § 13 comma 2, § 22, comma 6, 8 e § 26 paragrafo 2 dell'articolo II della legge n . 183/1993 Coll. e § 11 della legge della Repubblica Consiglio Nazionale n ° 243/1992 Coll. Tali disposizioni stabiliscono il termine ormai scaduto per i crediti ai sensi della legge n ° 229/1991 Coll. e Repubblica Consiglio nazionale Legge n 243/1992 Coll. Questi i membri del gruppo proposta non giustificano più vicino. Si riferisce solo alle persone autorizzate potranno esercitare il modo giusto di legge e tali disposizioni sono in contrasto con le stesse disposizioni della Costituzione, la Carta e il Protocollo addizionale alla Convenzione europea, come indicato nel preambolo della Corte Costituzionale n ° 164/1994 Coll.
Come il pl proposta. US 16/95 soddisfa le condizioni di cui al § 64 della Legge n ° 182/1993. ed era ammissibile ai sensi del § 66 della legge, avviata dal procedimento della Corte costituzionale e ha chiesto ai sensi del § 69 della legge del Parlamento della Repubblica Ceca per il termine di legge per la redazione delle proposte.
Il 20 Giugno 1995, la Corte Costituzionale ha annullato la richiedente nel caso Pl.. US 8/95 Ing. WM con il deposito, in cui il ritiro della proposta di revisione della costituzionalità delle disposizioni della legge n ° 229/1991 Coll., Come modificato. Il ritiro della Corte Costituzionale, nella sua ordinanza 12 Luglio 1995 al licenziamento.
A seguito di questo, il relatore giudice per Pl.. US 16/95, con la risoluzione n Pl.. US 16/95-27 del 26 7 ° 1995 ha respinto una proposta dai membri del Parlamento che chiedono l'annullamento del § 4, comma 1 della legge n ° 229/1991 Coll., Come modificato, parte la prima frase dopo la virgola con le parole "che ha la residenza permanente nel suo territorio" e § 4 comma 2 della medesima legge le parole "e di avere la residenza permanente nel suo territorio." I membri del gruppo in questa parte della proposta conservati ai sensi del § 35 comma 2 della legge n 182/1993 Coll. il diritto di partecipare all'udienza in qualità di interveniente.
I. C
Al momento del procedimento pendente pl. US 16/95 ha sfidato la censura della Corte Costituzionale AJ, che è stato associato con la proposta di rivedere la costituzionalità del § 7, comma 2 della legge n 229/1991 Coll., Come modificato, e § 2, comma 1 e 2 della Repubblica Consiglio Nazionale n ° 243/1992 Coll. Anche in questo caso, il relatore giudice in questa parte della proposta è stata respinta dal denunciante ha il diritto di partecipare al procedimento cose correlate Pl.. US 8/95 in qualità di interveniente.
I. D
Dato che il denunciante Ing. WM di abrogare le disposizioni della legge n ° 229/1991 Coll. relative alla residenza permanente fatta per risolvere gli stessi problemi come la progettazione di un gruppo di parlamentari, anche se era più restrittivo formulata, la Corte Costituzionale ha deciso di riunire le cause sp. Pl. US 8/95 e sp. Pl. US 16/95 la gestione congiunta ai sensi del § 112 comma 1 del CPC in combinazione con il § 63 della Legge n ° 182/1993.
II. A
Per quanto riguarda il merito della causa, è stato necessario per risolvere la questione se le proposte ad abrogare tali disposizioni oggettivamente giustificati e se è possibile uscire dal parere legale della Corte costituzionale per la revoca delle analoghe disposizioni della legge n ° 87/1991 Coll. (Pl. US 3/94), rispettivamente. se questo punto di vista si è modificato in base alle disposizioni del § 13 della legge n ° 182/1993. o se si tratta di una questione diversa.
Secondo il § 69 della Legge n ° 182/1993. il Presidente della Camera dei Deputati in data 3 5 ° 1995, il suo parere sul progetto ing. WM Esso afferma che legge n ° 229/1991 Coll. è stato approvato dal modo costituzionalmente prescritto. Contenuto, quindi il parere della Camera dei deputati della legge rispettando il fatto che non è possibile correggere tutti gli errori che si sono verificati durante il periodo in questione. Determinazione delle condizioni di soggiorno permanente e di cittadinanza da parte del legislatore è pienamente con le pratiche internazionali. Il parere è completamente ignorato qualsiasi menzione della sentenza Pl adozione. US 3/94 della legge n ° 87/1991 Coll. e le sue conseguenze.
Inoltre, Dr. House Speaker. Milan Uhde inviata il 13 7 ° 1995 parere sul gruppo di 69 deputati, che si applica anche al § 4 comma 1 e 2 della legge n ° 229/1991 Coll., Come modificato, in aggiunta, si richiede l'abolizione di una serie di altre disposizioni della stessa legge, così come l'articolo II della legge n . 183/1993 Coll. e le disposizioni di cui sopra della legge della Repubblica Consiglio Nazionale n ° 243/1992 Coll. Nelle sue conclusioni afferma che la legge costituzionale della disposizione in esame, sono stati approvati con la maggioranza richiesta dei membri dei corpi legislativi, sono stati firmati dalle autorità costituzionali adeguate e sono stati debitamente promulgata.
In termini di contenuto, afferma che legge n ° 229/1991 Coll. è la legge di base che disciplina la restituzione delle proprietà agricole, adottati dall'Assemblea federale. Lo scopo del progetto è stato avviato nel contesto della riforma economica necessaria in primo luogo tempestivamente adeguare i diritti di proprietà della terra, in modo che i proprietari possano realizzare pienamente il loro diritto di proprietà e di permettere anche la privatizzazione dei terreni demaniali. Per quanto riguarda le condizioni di cittadinanza e di residenza permanente, basato sullo stesso principio come nella legge n 87/1991 Coll. Leggi che legge n 229/1991 Coll. modificato e integrato, reagire a una situazione che è sorto dopo la legge ha cominciato ad essere tradotto in pratica e ha adottato altre leggi correlate. Il contenuto della nazionale ceca del Consiglio No. 243/1992 Coll. la rimozione di alcune altre ingiustizie proprietà correlate che si sono verificati nella Repubblica Ceca con un po 'di normativa, che è interamente in conformità con il mandato contenuto nel § 7, comma 2 della legge n 229/1991 Coll., come modificata dalla legge n ° 93/1992 sb.
Presidente della Camera dei Deputati, nel suo parere ritiene inutile ripetere gli argomenti che erano contenuti nella dichiarazione dei Deputati alle altre applicazioni (più di recente per l'Ing proposta. Cose in WM Pl.. US 8/95), in particolare per quanto riguarda la Corte Costituzionale Pl.. US 3/94 pubblicato con n ° 164/1994 Coll. "Tuttavia, riteniamo che questo le soluzioni di conformità di legge alla garanzia costituzionale dei diritti e delle libertà fondamentali devono essere valutate in particolare per quanto riguarda il tempo in cui sono state adottate queste leggi", il presidente della Camera dei Deputati. Inoltre ha espresso il parere che le legislature hanno agito nella convinzione che le leggi siano adottate in conformità con la Costituzione e le nostre leggi e la Corte costituzionale a rivedere la costituzionalità delle leggi e di emanare la decisione appropriata.
II. B
(Costituzionalità delle condizioni di soggiorno)
Per quanto riguarda la costituzionalità delle condizioni di soggiorno o. vivere permanente nella Repubblica Ceca, ha presentato le seguenti proposte.
L'Ing denunciante. WM propone di abrogare le seguenti disposizioni:
a) le disposizioni del § 4, comma 1 della legge n ° 229/1991 Coll., come modificato, parte la prima frase dopo la virgola con le parole "che ha una residenza permanente nel suo territorio"
b) le disposizioni di cui al § 4, comma 2 della medesima legge le parole "e avere la residenza permanente nel suo territorio."
Gruppo di 69 deputati proposti in questa parte della sua proposta di abrogazione delle seguenti disposizioni:
c) § 6 comma 2 della medesima legge le parole "che hanno residenza permanente nella Repubblica slovacca e la Repubblica federale"
d) § 7 comma 2 della medesima legge le parole "che risiedono in modo permanente nella Repubblica Ceca"
e) le disposizioni del § 2 comma 1 della legge della Repubblica Consiglio Nazionale n ° 243/1992 Coll. le parole "vivere in modo permanente nella Repubblica Ceca"
f) al § 2, comma 2, della stessa legge le parole "e di vivere permanentemente nella Repubblica Ceca".
L'oggetto della presente procedura, perché era in questa parte del progetto di valutazione:
- Che si tratti costituzionale ristretta cerchia di persone a cui la possibilità di mitigare certi ingiustizie proprietà contro i proprietari di immobili agricoli e forestali ai sensi del § 1 comma 1 della legge n 229/1991 Coll.
- Se tra agricolo e forestale proprietà restituovaným sensi della legge n 229/1991 Coll. e altri beni restituovaným dalla legge n 87/1991 Coll. Non c'è alcuna differenza che preservasse la condizione di soggiorno permanente, o. vivere permanente nella Repubblica Ceca motivato,
- E se non è quindi possibile tenere un parere legale, che è stato spiegato in dettaglio nel preambolo della citata sentenza Pl.. US 3/94 (n. 164/1994 Coll.).
Sulla questione di valutare se un restringimento circolo costituzionale di persone a cui la possibilità di attenuare le conseguenze di certe ingiustizie proprietà contro i proprietari di immobili agricoli e forestali ai sensi del § 1 comma 1 della legge n ° 229/1991 Coll., La Corte costituzionale ha adottato tale sulla base del parere legale, che è stato spiegato in dettaglio nel preambolo della citata sentenza Pl.. US 3/94 (n. 164/1994 Coll.). Nel caso ora in esame, semplicemente perché era solo di valutare se il settore agricolo e forestale proprietà restituovaným sensi della legge n 229/1991 Coll. e altri beni restituovaným dalla legge n 87/1991 Coll. Non c'è alcuna differenza che preservasse la condizione di soggiorno permanente, o. vivere permanente nella Repubblica Ceca giustificata. Tale differenza, ma la Corte Costituzionale ha trovati e sono rimasti nella sua posizione originale per le seguenti ragioni:
1 ° regime diverso per la restituzione delle proprietà agricole e forestali, da un lato e le altre attività d'altra parte, è dovuto alla graduale accettazione delle leggi n ° 87/1991 Coll solo. e n ° 229/1991 Coll. Allo stesso modo, la Corte Costituzionale Pl.. US 3/94 (n. 164/1994 Coll.) Riguardava solo le altre attività in quanto disposizioni analoghe per quanto riguarda l'abolizione della proprietà agricola e forestale è stato progettato e la Corte Costituzionale non potevano agire ultra petitum.
Questa decisione è quindi essenzialmente è solo una modifica di una unificazione dell'Istituto in tutto il sistema giuridico in modo da essere coerente con gli standard di forza giuridica superiore. Ingiustificata frammentazione costante del concetto di "proprietà", che era una delle conseguenze di mantenere l'attuale differenziazione agricola, rispettivamente. le foreste e altri beni, sarebbero in contrasto con l'esigenza di rimuovere i diritti kazuističnosti. Mantenimento di una buona concetti astratti formano la base dello Stato di diritto e appartiene al diritto fondamentale di ogni società libera.
2 ° Corte costituzionale ritiene quindi che la nozione di "certe ingiustizie proprietà" come usato nel preambolo della legge n ° 229/1991 Coll. cerca di definire il contenuto e la portata di napravovaných rimostranze, piuttosto che direttamente alla definizione dei loro corpi. Ciò deriva dal fatto che il preambolo parla di "alcuni torti", ma non per le ingiustizie contro "alcuni agricola dei proprietari e di proprietà delle foreste.
3 ° dell'art. 11, comma 2 della Carta non distingue tra i cittadini della Repubblica ceca (31 12 1992, i cittadini della Cecoslovacchia) con residenza permanente nella Repubblica ceca (31 12 1992 al territorio della Cecoslovacchia) e fuori di questa zona, come la Corte Costituzionale Sentenza n 164/1994 Coll. Articolo. 4, paragrafo 2 della Carta, mentre si ostacolare diritti o libertà solo per legge e fatte salve le condizioni stabilite nella Carta fondamentale, e l'articolo 4, paragrafo 4 della Carta deve essere di un tale intervento risparmiato il loro scopo e significato. Questi requisiti della Carta non erano nel caso in cui le condizioni di soggiorno permanente o vivere permanente sul territorio della Repubblica Ceca (Cecoslovacchia 31 12 1992) seguì e fu pertanto una restrizione dei diritti fondamentali modo contrario. Il legislatore è intervento nel fissare i diritti e le libertà di leggi costituzionali fondamentali costituzionalmente garantiti, la Carta e trattati internazionali ai sensi dell'articolo 10 della Costituzione e limitazioni possono essere concesse solo se si riferiva a maggiori accantonamenti permettono.
4 Allo stesso modo, la Corte Costituzionale ha confermato la sua posizione in merito alle disposizioni di detenzione di cui all'articolo 11, paragrafo 2 dell'articolo 14 della Carta, che garantisce la libertà di residenza e di movimento come un diritto umano fondamentale. Legge n ° 229/1991 Coll., Come modificato, tuttavia, le disposizioni impugnate di attuazione della presente legge unisce la perdita della capacità di acquisire il possesso di una cosa. Tuttavia, questa disposizione di cui all'articolo 14, paragrafo 3 della Carta non fa. Sulla sua base non si può costringere un cittadino della Repubblica Ceca per la residenza permanente nel suo territorio subordinata alla possibilità di acquisire certe cose, a norma dell'articolo 11, paragrafo 2 della Carta nella sua proprietà. Così, mentre vi è stata una violazione dell'articolo 3, paragrafo 3 della Carta, che deve essere "nessuno" per i danni causati dall'applicazione dei suoi diritti e delle libertà fondamentali.
La Corte Costituzionale ha confermato la sua posizione espressa nella sentenza citata sopra e ha concluso che la proposta di abrogare le disposizioni della legge n ° 229/1991 Coll., Come modificato, e il ceco Consiglio nazionale Legge n 243/1992 Coll. relative alle condizioni di soggiorno o. vivere permanente nella Repubblica slovacca e la Repubblica federale, rispettivamente. Repubblica Ceca è giustificata, soprattutto nel rivendicare violazione dell'articolo 1 della Costituzione, l'articolo 1, l'articolo 4, comma 2 e 3 dell'articolo 11, paragrafo 2, l'articolo 14, paragrafo 2 della Carta, e l'articolo 3, comma 3 della Carta. Nel prossimo, a questo punto si riferisce alla motivazione della Pl giudizio. US 3/94 promulgata al n 164/1994 Coll. La Corte Costituzionale si ragiona membri del gruppo di progettazione dichiarate di abrogare le disposizioni della legge n ° 229/1991 Coll., Come modificato, e il ceco Consiglio nazionale Legge n ° 243/1992 Coll. relative alle condizioni di soggiorno o. vivere permanente nella Repubblica slovacca e la Repubblica Federale (1 1, 1993 in Repubblica Ceca) per essere giustificata.
Allo stesso modo, la Corte Costituzionale non vede l'obiettivo della proposta in termini di differenza in termini di "residenza" e "permanente". Si riferisce qui al suo parere su questo tema con la sentenza n ° 164/1994 Coll. (Raccolta delle sentenze e decisioni, vol. 1, Praga 1994, p 283). Questi concetti, così come il termine "residenza", "astenersi", ecc utilizzano le nostre leggi in diversi significati, a seconda se si tratta di diritto pubblico o privato. Il termine "permanente (s)", come utilizzato in § 7 comma 2 della legge n 229/1991 Coll. e nel § 2 comma 1 e 2 della legge della Repubblica Consiglio Nazionale n ° 243/1992 Coll. pertanto specifica solo la natura di tale soggiorno. Dal momento che la Corte Costituzionale ha delle ragioni di cui sopra, la residenza permanente ritenuto incostituzionale, deve essere per gli stessi motivi di incostituzionalità marchio condizione di "vivere permanente" nella Repubblica Ceca (dalla fine del 1992, la Cecoslovacchia). Ne ha da dire che la nota esplicativa n ° 1 in Repubblica Consiglio Nazionale No. 243/1992 Coll. Stati, come la modifica della legge n ° 135/1982 Coll., sulla registrazione di soggiorno dei cittadini (correttamente sui rapporti e le registrazioni di soggiorno dei cittadini). Note a piè pagina, tuttavia, non possono essere considerati una parte vincolante del diritto (cfr. sentenza. Pl.. Stati Uniti 16/93, Raccolta delle sentenze e decisioni, vol. 1, pagina 201) e quindi non possono cambiare il concetto di una residenza privata che comprende animus per domicilandi sua, forma politica e registrazione pubblica. Questo, tuttavia, in questo caso non è determinante. La presente nota esplicativa indica solo l'intenzione del legislatore ceco (in contrapposizione a nessuna volontà chiaramente espressa del legislatore federale) si occupano di questo problema concettualmente così come legge n 229/1991 Coll. nel § 4, comma 1 e 2
II. C
(Costituzionalità delle scadenze relative alla condizione di residenza)
Nella seconda parte della sua proposta di un gruppo di deputati ha proposto di abrogare le disposizioni che fissano limiti di tempo per rivendicare il diritto recensione:
. - § 8, comma 1, secondo periodo, della legge n 229/1991 Coll, come modificato, che suona: "La proposta deve essere presentata entro il 31 dicembre 1992, ovvero entro sei mesi dalla data di efficacia della Land Office di non proprietà questione, o il diritto estinto "
- § 13 comma 1 della stessa legge,
- § 13 comma 2 della medesima legge le parole "applicate entro il termine di cui al comma 1" e le parole "alla data di scadenza del termine di cui al paragrafo 1"
- § 22 comma 6 della legge le parole "della presente legge"
- § 22 comma 8 della medesima legge le parole "entro la fine del 1993"
- § 26 comma 2 della medesima legge le parole "della presente legge"
- Articolo II della legge n ° 183/1993 Coll, che prevede un termine di decadenza di due mesi per i crediti derivanti dal presente atto,.
- E finalmente abrogare le disposizioni del § 11 della legge della Repubblica Consiglio Nazionale n ° 243/1992 Coll, che prevede un termine di prescrizione per i crediti derivanti dal presente atto..
Va notato che la Repubblica Nazionale Legge n Consiglio 39/1993. sono stati nel § 13 comma 1 i seguenti termini sono differiti o. appena definito. In particolare, il termine per l'applicazione chiama per la restituzione dei beni ai sensi del § 6 cit. Legge è stata cambiata da 31 12 ° 1992 31 Primo 1993 e recentemente fissato un termine per chiedere il risarcimento per i morti e il bestiame secondo § 20 a 31 3 ° 1993. Un gruppo di deputati chiede l'abolizione di queste e di altre scadenze nello stesso modo come nel caso di trovare le analoghe disposizioni della legge n ° 87/1991 Coll.
La Corte costituzionale ha esaminato questi problemi e in relazione alla domanda di annullamento di tale periodo conferma anche il parere giuridico espresso nel giudizio Pl.. US 3/94 (n. 164/1994 Coll.). Se l'esistenza di diritti associati a una scadenza, quindi se si è constatato che la legge era maniera ristretta incostituzionale, è necessario rimuovere gli ostacoli che impediscono l'esercizio della propria costituzionale, se persona autorizzata che si è incostituzionale privati dei loro diritti, o il proprietario, che è determinata dalla rivendicato con successo il diritto di rilasciare l'immobile. La Corte costituzionale ha inoltre mantenuto la sua opinione originale come la brevità sproporzionato del periodo nei confronti dei cittadini che vivono all'estero. Hanno così avuto poche possibilità di attuare misure di proprietà agricola ingiustamente confiscati potrebbero essere recuperati o di ritorno a casa, o attaccare disposizioni incostituzionali di leggi che impedivano loro restituzione. La Corte costituzionale ribadisce inoltre la propria posizione sulla necessità di un sufficiente rispetto per la parità di diritti dei cittadini in relazione ai limiti di tempo e il loro parere sul concetto di retroattività e di certezza del diritto (Collezione di decisioni, vol. 1, Praga 1994, pp 286-288).
Per quanto riguarda la differenza tra i tempi previsti periodo di tempo (dies a quo) e limiti di tempo data (dies ad quem) stabiliti, l'unica differenza dovrebbe essere visto nel fatto che il periodo di tempo impostato termine (dies a quo), è di nuovo la stessa lunghezza aperta a persone che diventano sentenza esecutiva da parte di persone autorizzate, mentre le scadenze data (dies ad quem) specificato non è un pretendere la restituzione in prescrizione, salvo che il termine generale.
Qui Corte costituzionale prevede che il legislatore stesso deve normativa in uno stato tale che sia chiaro che le indicazioni possono esercitare solo le persone alle quali le disposizioni delle leggi abrogate non permettevano recensione, e fornisce anche un nuovo periodo in cui essi sono dovuti alla Corte costituzionale completamente drenato, che è fissato a una lunghezza proporzionata di annullare l'adeguamento e la situazione attuale delle persone recentemente autorizzate. La Corte costituzionale mezzi con cui tale scadenza autoimposta e modificato, secondo la nostra legge costituzionale, che è vincolante, non è così.
Presidente della Corte Costituzionale della Repubblica Ceca:
JUDr. Kessler vr
Il diritto di applicare una diversa opinione sulla lettera e) k) n) verdetto trovando nel verbale di udienza e il suo collegamento con la decisione con il suo nome ai sensi del § 14 della legge n ° 182/1993., La Corte Costituzionale, i giudici della Corte Costituzionale ha utilizzato il Repubblica Ceca JUDr. Ivana Janu, JUDr. Vlastimil Sevcik e avvocato. Pavel Varvařovský.
Předpis č. 29/1996 Sb.Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 13. prosince 1995 ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 183/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992 Sb., a zákona České národní rady č. 39/1993 Sb., a zákona České národní rady č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb.
Aktuální verze
29
NÁLEZ
Ústavního soudu České republiky
Jménem České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 13. prosince 1995 v plénu o návrhu Ing. W. M., skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a A. J. na zrušení některých ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 183/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 39/1993 Sb., a zákona České národní rady č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb.
takto:
Dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů se zrušují:
a) ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, část prvé věty za čárkou ve slovech "který má trvalý pobyt na jejím území, a",
b) ustanovení § 4 odst. 2 téhož zákona ve slovech "a mají trvalý pobyt na jejím území",
c) ustanovení § 6 odst. 2 téhož zákona ve slovech "kteří mají trvalý pobyt na území České a Slovenské Federativní Republiky a",
d) ustanovení § 7 odst. 2 téhož zákona ve slovech "trvale žijících na území České republiky",
e) věta druhá § 8 odst. 1 téhož zákona znějící "Návrh musí být uplatněn do 31. prosince 1992 nebo do šesti měsíců od právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu o nevydání nemovitosti, jinak právo zanikne",
f) ustanovení § 13 odst. 1 téhož zákona,
g) ustanovení § 13 odst. 2 téhož zákona ve slovech "uplatněné ve lhůtě uvedené v odstavci 1" a ve slovech "ode dne skončení lhůty uvedené v odstavci 1",
h) ustanovení § 22 odst. 6 téhož zákona ve slovech "od účinnosti tohoto zákona",
i) ustanovení § 22 odst. 8 téhož zákona ve slovech "ve lhůtě do konce roku 1993",
j) ustanovení § 26 odst. 2 téhož zákona ve slovech "od účinnosti tohoto zákona",
k) ustanovení čl. II zákona č. 183/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 39/1993 Sb.,
l) ustanovení § 2 odst. 1 zákona České národní rady č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., ve slovech "trvale žijící na území České republiky",
m) v ustanovení § 2 odst. 2 téhož zákona ve slovech "a trvale žijí v České republice",
n) ustanovení § 11 téhož zákona.
Odůvodnění
I. A
Dne 19. 12. 1994 obdržel Ústavní soud České republiky ústavní stížnost stěžovatele Ing. W. M. proti rozhodnutí Pozemkového úřadu Okresního úřadu Plzeň-sever ze dne 28. 4. 1994 č. j. PÚ-3457/92. Ústavní stížnost byla spojena s návrhem na zrušení:
a) ustanovení § 4 odst. 1 a 2 a § 13 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, část prvé věty za čárkou ve slovech "který má trvalý pobyt na jejím území" a ustanovení § 4 odst. 2 téhož zákona ve slovech "a mají trvalý pobyt na jejím území" a
b) ustanovení § 13 odst. 1 téhož zákona, pokud stanoví přesné lhůty k uplatnění nároků.
Stěžovatel se domáhá ke dni 1. 2. 1995 zrušení uvedených částí ustanovení § 4 odst. 1 a 2 cit. zákona, neboť podle jeho názoru jsou jimi porušena ustanovení čl. 1 a 10 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 2 a 3, čl. 11 odst. 2 a čl. 14 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a konečně i čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Svůj návrh blíže nezdůvodňuje, poukazuje však souhlasně na nález Ústavního soudu ze dne 12. 7. 1994, který byl vyhlášen pod č. 164/1994 Sb., a na jeho odůvodnění.
Vzhledem k tomu, že již uplynula lhůta pro uplatnění těchto nároků podle § 13 odst. 1 a 2 cit. zákona, bylo by podle stěžovatele odstranění překážky spočívající ve zrušení podmínky trvalého pobytu na území České republiky zbytečné, pokud by "současně nedošlo ke zrušení přesně stanovených lhůt pro uplatnění nároků vyplývajících z tohoto zákona a stanovení nového dne účinnosti, od něhož bude možno tyto nároky uplatnit."
Skutková stránka případu je následující. Dne 28. 12. 1992, tedy v zákonem stanovené lhůtě, uplatnili stěžovatel Ing. W. M. a dále J. M., osobní data nezjištěna, bytem Sydney, Austrálie a G. L., roz. M., osobní data nezjištěna, bytem USA, podle § 9 odst. 1 cit. zákona nárok k blíže specifikovaným nemovitostem.
Pozemkový úřad Okresního úřadu Plzeň-sever došel k závěru, že ani u jednoho z navrhovatelů nejsou splněny podmínky § 4 cit. zákona, tzn. že nejsou občany České republiky a nemají trvalý pobyt na jejím území. Proto již další dokazování neprováděl. S ohledem na nesplnění uvedených podmínek podle § 4 cit. zákona rozhodnutím č. j. PÚ-3457/92 ze dne 28. 4. 1994 určil, že uvedené osoby včetně stěžovatele nejsou vlastníky předmětných nemovitostí a nepřísluší jim za ně poskytnutí náhrady. Stěžovatel byl současně poučen o možnosti přezkoumání rozhodnutí krajským soudem. Této možnosti však nevyužil. Předmětné rozhodnutí proto nabylo dne 3. 6. 1994 právní moci. Dne 19. 12. 1994 obdržel Ústavní soud stížnost spojenou s návrhem na zrušení uvedených ustanovení cit. zákona.
Stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 15. 12. 1994. Její součástí je i předložení listiny, která dokazuje, že v době uplatnění nároku byl stěžovatel na základě rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky č. j. VSP/3-53/1239/90-786 ze dne 26. 7. 1990 občanem České republiky. II. senát Ústavního soudu došel s přihlédnutím k ustanovení § 75 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, k závěru, že navrhovatel splňuje podmínky ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb., řízení přerušil a návrh na zrušení předmětných ustanovení postoupil plénu Ústavního soudu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy v části týkající se návrhu na zrušení podmínky trvalého pobytu v ustanovení § 4 odst. 1 a 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Svým doplňujícím usnesením ze dne 15. června 1995 postoupil k rozhodnutí pléna Ústavního soudu i zbývající část návrhu požadující zrušení ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění zákona č. 39/1993 Sb. Dne 15. června 1995 soudce zpravodaj odmítl část návrhu požadující zrušení ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
I. B
V době přípravy jednání ve věci Pl. ÚS 8/95 obdržel Ústavní soud dne 2. června 1995 návrh skupiny 69 poslanců na zrušení výše uvedených ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákona České národní rady č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., a zákona č. 183/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 39/1993 Sb.
Svůj návrh skupina poslanců odůvodňuje tím, že podstata, charakter i právní důsledky napadených částí ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jsou zcela totožné se zrušenými ustanoveními zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů. Podle jejich přesvědčení by bylo nejen nelogické, ale i v rozporu s Ústavou a Listinou, kdyby dva zákony řešící stejnou problematiku upravovaly zcela odlišně právní nároky fyzických osob, totiž jen v závislosti na tom, zda mají, nebo nemají trvalé bydliště na území České republiky. Ze stejného důvodu skupina poslanců navrhuje zrušení výše uvedených ustanovení zákona České národní rady č. 243/1992 Sb. omezujících možnost nápravy křivd na ty, kteří trvale žijí na území České republiky.
Podle skupiny poslanců je rovněž nutné zrušit ustanovení § 13 odst. 1, poslední větu § 8 odst. 1 a příslušné části ustanovení § 13 odst. 2, § 22 odst. 6 a 8 a § 26 odst. 2 a čl. II zákona č. 183/1993 Sb. a § 11 zákona České národní rady č. 243/1992 Sb. Tato ustanovení zakotvují dnes již prošlé lhůty k uplatnění nároků podle zákona č. 229/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 243/1992 Sb. Tento svůj návrh skupina poslanců nijak blíže nezdůvodňuje. Poukazuje pouze na to, že tak bude oprávněným osobám umožněno uplatnit nárok zákonem stanoveným způsobem a že tato ustanovení jsou v rozporu se stejnými ustanoveními Ústavy, Listiny a Dodatkového protokolu k Evropské konvenci, jak je uvádí odůvodnění nálezu Ústavního soudu č. 164/1994 Sb.
Protože návrh Pl. ÚS 16/95 splňoval podmínky uvedené v § 64 zákona č. 182/1993 Sb. a byl přípustný podle § 66 téhož zákona, zahájil Ústavní soud řízení a požádal podle § 69 téhož zákona Parlament České republiky, aby se v zákonné lhůtě k návrhu písemně vyjádřil.
Dne 20. června 1995 se na Ústavní soud obrátil navrhovatel ve věci Pl. ÚS 8/95 Ing. W. M. s podáním, ve kterém bere zpět svůj návrh na přezkoumání ústavnosti výše uvedených ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Toto zpětvzetí však Ústavní soud svým usnesením ze dne 12. července 1995 nepřipustil.
V návaznosti na to soudce zpravodaj ve věci Pl. ÚS 16/95 svým usnesením č. j. Pl. ÚS 16/95-27 ze dne 26. 7. 1995 odmítl návrh skupiny poslanců v části požadující zrušení ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, část prvé věty za čárkou ve slovech "který má trvalý pobyt na jejím území a" a ustanovení § 4 odst. 2 téhož zákona ve slovech "a mají trvalý pobyt na jejím území". Skupině poslanců se v této části návrhu zachovalo ve smyslu ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. právo účastnit se jednání jako vedlejší účastník.
I. C
V době již zahájeného řízení ve věci Pl. ÚS 16/95 napadla Ústavnímu soudu ústavní stížnost stěžovatele A. J., která byla spojena s návrhem na přezkoumání ústavnosti ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a § 2 odst. 1 a 2 zákona České národní rady č. 243/1992 Sb. Rovněž v tomto případě soudce zpravodaj návrh v této části odmítl s tím, že stěžovateli se zachovává právo účastnit se řízení ve spojené věci Pl. ÚS 8/95 jako vedlejší účastník.
I. D
S ohledem na to, že návrh stěžovatele Ing. W. M. na zrušení ustanovení zákona č. 229/1991 Sb. týkajících se trvalého pobytu směřoval k řešení téže otázky jako návrh skupiny poslanců, byť byl úžeji formulován, rozhodl Ústavní soud o spojení věcí sp. zn. Pl. ÚS 8/95 a sp. zn. Pl. ÚS 16/95 ke společnému řízení ve smyslu § 112 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 63 zákona č. 182/1993 Sb.
II. A
Pokud jde o meritum věci, bylo třeba vyřešit otázku, zda jsou návrhy na zrušení výše uvedených ustanovení věcně odůvodněné a zda je možno vyjít z právního názoru Ústavního soudu ve věci zrušení obdobných ustanovení zákona č. 87/1991 Sb. (Pl. ÚS 3/94), popř. zda bude třeba tento názor změnit postupem podle ustanovení § 13 zákona č. 182/1993 Sb. anebo zda jde o odlišný problém.
Podle § 69 zákona č. 182/1993 Sb. zaslal předseda Poslanecké sněmovny dne 3. 5. 1995 její stanovisko k návrhu Ing. W. M. Uvádí se v něm, že zákon č. 229/1991 Sb. byl schválen ústavně předepsaným způsobem. Obsahově potom podle názoru Poslanecké sněmovny zákon respektuje skutečnost, že není možné napravit všechny křivdy, ke kterým v rozhodném období došlo. Stanovení podmínek trvalého pobytu a státního občanství podle zákonodárného sboru plně odpovídá mezinárodním zvyklostem. V stanovisku je zcela pominuta jakákoli zmínka o přijetí nálezu Pl. ÚS 3/94 k zákonu č. 87/1991 Sb. a jeho důsledcích.
Taktéž předseda Poslanecké sněmovny PhDr. Milan Uhde zaslal dne 13. 7. 1995 stanovisko k návrhu skupiny 69 poslanců, který se rovněž týká ustanovení § 4 odst. 1 a 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, navíc však požaduje zrušení řady dalších ustanovení téhož zákona, dále čl. II zákona č. 183/1993 Sb. a výše uvedená ustanovení zákona České národní rady č. 243/1992 Sb. Ve svém stanovisku uvádí, že zákony, ústavnost jejichž ustanovení je předmětem řízení, byly schváleny potřebnou většinou poslanců zákonodárných sborů, byly podepsány příslušnými ústavními činiteli a byly řádně vyhlášeny.
Z hlediska obsahového uvádí, že zákon č. 229/1991 Sb. je základním právním předpisem upravujícím restituci zemědělského majetku, který přijalo Federální shromáždění. Smyslem jeho úpravy bylo v souvislosti se zahájenou ekonomickou reformou nezbytně nutné v první řadě urychleně upravit vlastnické vztahy k půdě tak, aby vlastníci mohli v plném rozsahu realizovat své vlastnické právo a aby byla zároveň umožněna privatizace státní půdy. Pokud jde o podmínky státního občanství a trvalého pobytu, vycházely ze stejného principu jako v zákoně č. 87/1991 Sb. Zákony, které zákon č. 229/1991 Sb. mění a doplňují, reagují na situaci, která vznikla poté, co zákon začal být realizován v praxi a byly přijaty další související zákony. Obsahem zákona České národní rady č. 243/1992 Sb. je odstranění některých dalších majetkových křivd, k nimž došlo na území České republiky použitím některých právních předpisů, což je zcela v souladu se zmocněním obsaženým v § 7 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění zákona č. 93/1992 Sb.
Předseda Poslanecké sněmovny ve svém stanovisku považuje za nadbytečné opakovat argumentaci, která byla obsažena ve vyjádřeních Poslanecké sněmovny k jiným návrhům (naposled k návrhu Ing. W. M. ve věci Pl. ÚS 8/95) a zejména s ohledem na nález Ústavního soudu Pl. ÚS 3/94 publikovaný pod č. 164/1994 Sb. "Jsme však přesvědčeni, že soulad tohoto zákonného řešení s ústavní garancí základních práv a svobod je nutné posoudit zejména s ohledem na dobu, ve které byly uvedené zákony přijaty," uvádí předseda Poslanecké sněmovny. Vyjádřil dále stanovisko, že zákonodárné sbory jednaly v přesvědčení, že přijaté zákony jsou v souladu s Ústavou a naším právním řádem a je na Ústavním soudu, aby posoudil ústavnost těchto zákonů a vydal příslušné rozhodnutí.
II. B
(ústavnost podmínky pobytu)
Pokud jde o ústavnost podmínky pobytu, popř. trvalého žití na území České republiky, byly předloženy následující návrhy.
Stěžovatel Ing. W. M. navrhuje zrušení těchto ustanovení:
a) ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, část prvé věty za čárkou ve slovech "který má trvalý pobyt na jejím území",
b) ustanovení § 4 odst. 2 téhož zákona ve slovech "a mají trvalý pobyt na jejím území".
Skupina 69 poslanců navrhuje v této části svého návrhu zrušení následujících ustanovení:
c) ustanovení § 6 odst. 2 téhož zákona ve slovech "kteří mají trvalý pobyt na území České a Slovenské Federativní Republiky",
d) ustanovení § 7 odst. 2 téhož zákona ve slovech "trvale žijících na území České republiky",
e) ustanovení § 2 odst. 1 zákona České národní rady č. 243/1992 Sb. ve slovech "trvale žijící na území České republiky",
f) v ustanovení § 2 odst. 2 téhož zákona ve slovech "a trvale žijí v České republice".
Předmětem probíhajícího řízení proto bylo v této části návrhů posouzení:
- zda je ústavním zúžení okruhu osob, na které se vztahuje možnost zmírnění některých majetkových křivd vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v rozsahu § 1 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb.,
- zda mezi zemědělským a lesním majetkem restituovaným podle zákona č. 229/1991 Sb. a jiným majetkem restituovaným podle zákona č. 87/1991 Sb. není rozdíl, který by zachování podmínky trvalého pobytu, popř. trvalého žití na území České republiky odůvodňoval,
- a zda je proto možno přidržet se právního názoru, který byl podrobně vyložen v odůvodnění již zmíněného nálezu Pl. ÚS 3/94 (č. 164/1994 Sb.).
V otázce posouzení, zda je ústavním zúžení okruhu osob, na které se vztahuje možnost zmírnění následků některých majetkových křivd vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v rozsahu § 1 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., zaujal Ústavní soud stanovisko, které se opírá o jeho právní názor, který byl podrobně vyložen v odůvodnění již zmíněného nálezu Pl. ÚS 3/94 (č. 164/1994 Sb.). V nyní posuzovaném případě již proto šlo jen o posouzení, zda mezi zemědělským a lesním majetkem restituovaným podle zákona č. 229/1991 Sb. a jiným majetkem restituovaným podle zákona č. 87/1991 Sb. není rozdíl, který by zachování podmínky trvalého pobytu, popř. trvalého žití na území České republiky odůvodňoval. Takový rozdíl ale Ústavní soud neshledal a setrval na svém původním stanovisku z těchto důvodů:
1. Odlišný režim pro restituce zemědělského a lesního majetku na jedné straně a ostatního majetku na straně druhé vznikl pouze v důsledku postupného přijímání zákonů č. 87/1991 Sb. a č. 229/1991 Sb. Stejně tak nález Ústavního soudu Pl. ÚS 3/94 (č. 164/1994 Sb.) se týkal pouze ostatního majetku proto, že zrušení obdobných ustanovení ohledně zemědělského a lesního majetku nebylo navrženo a Ústavní soud nemohl postupovat ultra petitum.
V tomto rozhodnutí se tedy v podstatě jedná pouze o sjednocení úpravy určitého institutu v celém právním řádu tak, aby byla v souladu s normami vyšší právní síly. Neodůvodněná fragmentace ustáleného pojmu "nemovitost", která by byla jedním z důsledků zachování dosavadního rozlišování zemědělských, resp. lesních a ostatních nemovitostí, by byla v rozporu s požadavkem odstraňování kazuističnosti práva. Zachovávání osvědčených abstraktních pojmů tvoří základ právního řádu a patří k základům právního řádu každé svobodné společnosti.
2. Ústavní soud proto konstatuje, že obsah pojmu "některé majetkové křivdy" použitý v preambuli zákona č. 229/1991 Sb. směřuje k vymezení obsahu a rozsahu napravovaných křivd, nikoli bezprostředně k vymezení jejich subjektů. To plyne již z toho, že preambule hovoří o "některých křivdách", nikoli však o křivdách vůči "některým vlastníkům" zemědělského a lesního majetku.
3. Čl. 11 odst. 2 Listiny neumožňuje rozlišovat mezi občany České republiky (do 31. 12. 1992 občany ČSFR) s trvalým pobytem na území České republiky (do 31. 12. 1992 na území ČSFR) a mimo toto území, jak již konstatoval Ústavní soud v nálezu č. 164/1994 Sb. Čl. 4 odst. 2 Listiny přitom umožňuje omezit základní právo nebo svobodu jen zákonem a za podmínek stanovených Listinou, přičemž podle čl. 4 odst. 4 Listiny musí být při takovém zásahu šetřeno jejich podstaty a smyslu. Tyto požadavky Listiny nebyly v případě stanovení podmínky trvalého pobytu nebo trvalého žití na území České republiky (ČSFR do 31. 12. 1992) dodrženy a došlo proto k omezení základních práv nepřípustným způsobem. Zákonodárce je při stanovení zásahů do ústavně zaručených základních práv a svobod vázán ústavními zákony, Listinou a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a omezení může stanovit jen tam, kde mu to uvedené předpisy vyšší právní síly umožňují.
4. Stejně tak Ústavní soud potvrzuje své stanovisko o vazbě ustanovení čl. 11 odst. 2 na čl. 14 Listiny, který zaručuje svobodu pobytu a pohybu jako základní lidské právo. Zákon č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, však v napadených ustanoveních realizaci tohoto práva spojuje se ztrátou možnosti nabývat do vlastnictví určité věci. To však ustanovení čl. 14 odst. 3 Listiny neumožňuje. Na jeho základě nelze občana České republiky nutit k trvalému pobytu na jejím území a podmiňovat tím možnost nabytí určitých věcí podle čl. 11 odst. 2 Listiny do jeho vlastnictví. Tím současně došlo k porušení ustanovení čl. 3 odst. 3 Listiny, podle kterého nesmí být "nikomu" způsobena újma pro uplatňování jeho základních práv a svobod.
Ústavní soud proto potvrdil svůj názor vyslovený ve výše citovaném nálezu a dospěl k závěru, že návrh na zrušení uvedených ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákona České národní rady č. 243/1992 Sb. týkajících se podmínky trvalého pobytu, popř. trvalého žití na území České a Slovenské Federativní Republiky, popř. České republiky je důvodný, zejména pokud poukazuje na rozpor s čl. 1 Ústavy, čl. 1, čl. 4 odst. 2 a 3, čl. 11 odst. 2, čl. 14 odst. 2 Listiny a dále čl. 3 odst. 3 Listiny. V dalším se v tomto bodě odkazuje na odůvodnění nálezu Pl. ÚS 3/94 uveřejněného pod č. 164/1994 Sb. Ústavní soud proto z tam uvedených důvodů považuje návrh skupiny poslanců na zrušení ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákona České národní rady č. 243/1992 Sb. týkajících se podmínky trvalého pobytu, popř. trvalého žití na území České a Slovenské Federativní Republiky (od 1. 1. 1993 na území ČR) za odůvodněný.
Stejně tak Ústavní soud nevidí z hlediska účelu návrhu rozdílu v použitých pojmech "trvalý pobyt" a "trvale žijí". Poukazuje zde na své stanovisko k této otázce v nálezu č. 164/1994 Sb. (Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, Praha 1994, str. 283). Tyto pojmy, stejně jako pojmy "bydliště", "zdržování se" apod. používají naše právní předpisy v různém významu, podle toho, zda se jedná o předpisy veřejnoprávní nebo soukromoprávní. Pojem "trvale žijí(cí)" použitý v ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. a v § 2 odst. 1 a 2 zákona České národní rady č. 243/1992 Sb. proto jen blíže určuje povahu takového pobytu. Protože Ústavní soud z výše uvedených důvodů podmínku trvalého pobytu považuje za neústavní, je nutno ze stejných důvodů za neústavní označit podmínku "trvalého žití" na území České republiky (do konce roku 1992 na území ČSFR). Třeba přitom podotknout, že vysvětlivka č. 1 v zákoně České národní rady č. 243/1992 Sb. uvádí jako příslušný předpis zákon č. 135/1982 Sb., o evidenci pobytu občanů (správně o hlášení a evidenci pobytu občanů). Vysvětlivky pod čarou ovšem nelze považovat za závaznou část právního předpisu (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 16/93, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, str. 201) a nemohou proto měnit soukromoprávní pojetí pobytu zahrnující animus domicilandi za jeho veřejnoprávní, politickou a evidenční podobu. To ovšem v tomto případě není rozhodující. Tato vysvětlivka jen ukazuje na záměr českého zákonodárce (na rozdíl od ne zcela jasně vyjádřeného záměru federálního zákonodárce) upravit tuto otázku pojmově stejně jako zákon č. 229/1991 Sb. v ustanovení § 4 odst. 1 a 2.
II. C
(ústavnost lhůt spojených s podmínkou pobytu)
Ve druhé části svého návrhu skupina poslanců Poslanecké sněmovny navrhla zrušení následujících ustanovení stanovících lhůty pro uplatnění nároků z přezkoumávaných právních předpisů:
- § 8 odst. 1 věty druhé zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, znějící: "Návrh musí být uplatněn do 31. prosince 1992 nebo do šesti měsíců od právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu o nevydání nemovitosti, jinak právo zanikne",
- ustanovení § 13 odst. 1 téhož zákona,
- ustanovení § 13 odst. 2 téhož zákona ve slovech "uplatněné ve lhůtě uvedené v odstavci 1" a ve slovech "ode dne skončení lhůty uvedené v odstavci 1",
- ustanovení § 22 odst. 6 téhož zákona ve slovech "od účinnosti tohoto zákona",
- ustanovení § 22 odst. 8 téhož zákona ve slovech "ve lhůtě do konce roku 1993",
- ustanovení § 26 odst. 2 téhož zákona ve slovech "od účinnosti tohoto zákona",
- ustanovení čl. II zákona č. 183/1993 Sb., které stanoví dvouměsíční prekluzivní lhůtu pro uplatnění nároků, které z tohoto zákona vyplývají,
- a konečně zrušení ustanovení § 11 zákona České národní rady č. 243/1992 Sb., které stanoví prekluzivní lhůtu pro uplatnění nároků, které vyplývají z tohoto zákona.
K tomu je třeba uvést, že zákonem České národní rady č. 39/1993 Sb. byly v ustanovení § 13 odst. 1 tyto lhůty posunuty, popř. nově stanoveny. Konkrétně byla lhůta k uplatnění výzvy na vydání nemovitosti podle § 6 cit. zákona posunuta z 31. 12. 1992 na 31. 1. 1993 a zcela nově byla stanovena lhůta pro uplatnění náhrady za mrtvý a živý inventář podle § 20 na 31. 3. 1993. Skupina poslanců žádá zrušení těchto a dalších lhůt obdobným způsobem jako v případě nálezu k obdobným ustanovením zákona č. 87/1991 Sb.
Ústavní soud tyto otázky posoudil a ve vztahu k návrhu na zrušení výše uvedených lhůt rovněž potvrzuje svůj právní názor, který vyslovil v nálezu Pl. ÚS 3/94 (č. 164/1994 Sb.). Pokud je existence práva spojena se lhůtou, tak v případě zjištění, že právo bylo omezeno neústavním způsobem, je nutno odstranit i překážku, která by bránila v jeho ústavním uplatnění, ať již osobě oprávněné, která byla neústavně zkrácena na svých právech, nebo vlastníkovi, kterým se stane na základě úspěšně uplatněného nároku na vydání nemovitosti. Ústavní soud taktéž setrval na svém původním stanovisku, pokud jde o nepřiměřenou krátkost lhůt ve vztahu k občanům žijícím v zahraničí. Ti tak měli ztíženou možnost provést opatření k tomu, aby nespravedlivě odňatý zemědělský majetek mohli získat zpět, ať již návratem do vlasti, nebo napadením neústavních ustanovení zákonů, které jim restituci majetku znemožňovaly. Taktéž Ústavní soud znovu připomíná své stanovisko o nutnosti dostatečného respektování rovných práv občanů v souvislosti s úpravou lhůt a své stanovisko k pojetí retroaktivity a právní jistoty (Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, Praha 1994, str. 286 až 288).
Pokud jde o rozdíl mezi lhůtami stanovenými časovým úsekem (dies a quo) a lhůtami stanovenými datem (dies ad quem), jedinou odlišnost nutno spatřovat v tom, že lhůty stanovené časovým úsekem (dies a quo) se znovu ve stejné délce otevřou pro osoby, které se stanou vykonatelností nálezu osobami oprávněnými, kdežto v případě lhůt stanovených datem (dies ad quem) nebude uplatnění restitučních nároků časově omezeno, pokud se neuplatní obecné lhůty.
Zde Ústavní soud očekává, že zákonodárce sám uvede právní úpravu do takového stavu, aby bylo zcela jasné, že nároky mohou uplatnit pouze ty osoby, kterým to zrušená ustanovení přezkoumávaných zákonů neumožňovala, a zároveň stanoví nové lhůty tam, kde jsou v důsledku nálezu Ústavního soudu zcela vypuštěny, přičemž je stanoví v takové délce, která bude přiměřená zrušené úpravě a současné situaci nově oprávněných osob. Ústavní soud prostředky, kterými by takové lhůty sám stanovil a upravil, podle našich ústavních předpisů, kterými je vázán, nemá.
Předseda Ústavního soudu České republiky:
JUDr. Kessler v. r.
Práva na uvedení odlišného stanoviska k písmenům e) až k) a n) výroku nálezu v protokolu o jednání a na jeho připojení k rozhodnutí s uvedením jeho jména podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, využili soudci Ústavního soudu České republiky JUDr. Ivana Janů, JUDr. Vlastimil Ševčík a JUDr. Pavel Varvařovský.