The measure is available in the following languages:
Zákon o rodině
(Legge sulla famiglia nella versione aggiornata con legge n. 315/ 2004 coll.)
The family act as amanded with 315/2004
1963/94 Sb. Zákon o rodině
94/1963 ve znění …315/2004
Zákon o rodině
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto
zákoně o rodině
Článek I až VII
zrušeny zákonem č. 91/1998 Sb.
ČÁST PRVNÍ
MANŽELSTVÍ
Hlava první
VZNIK MANŽELSTVÍ
§ 1
(1) Manželství je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným
způsobem.
(2) Hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí.
§ 2
Muž a žena, kteří chtějí spolu uzavřít manželství (dále jen "snoubenci"), mají předem
poznat navzájem své charakterové vlastnosti a svůj zdravotní stav, aby mohli založit
manželství, které splní svůj účel.
§ 3
(1) Manželství se uzavírá svobodným a úplným souhlasným prohlášením muže a
ženy o tom, že spolu vstupují do manželství učiněným před obecním úřadem
pověřeným vést matriky, popřípadě úřadem, který plní jeho funkci (dále jen "matriční
úřad") nebo před orgánem církve nebo náboženské společnosti, oprávněné k tomu
zvláštním předpisem.
(2) Prohlášení se činí veřejně a slavnostním způsobem v přítomnosti dvou svědků.
§ 4
Občanský sňatek
(1) Prohlášení o uzavření manželství učiní snoubenci před starostou, místostarostou
nebo pověřeným členem zastupitelstva obce, městské části hlavního města Prahy,
městských obvodů nebo městských částí územně členěných statutárních měst, které
jsou matričním úřadem.
(2) Prohlášení o uzavření manželství lze učinit i před starostou, nebo místostarostou
obce, městské části hlavního města Prahy, městských obvodů nebo městských částí
územně členěných statutárních měst, které nejsou matričním úřadem, je-li jeden ze
snoubenců přihlášen k trvalému pobytu v jeho správním obvodu. Prohlášení o
uzavření manželství lze činit i před primátorem hlavního města Prahy, náměstkem
primátora hlavního města Prahy nebo pověřeným členem zastupitelstva hlavního
města Prahy, jakož i před primátorem statutárního města, náměstkem primátora
statutárního města nebo pověřeným členem zastupitelstva statutárního města.
(3) Prohlášení o uzavření manželství podle odstavců 1 a 2 musí být učiněno v
přítomnosti zaměstnance místně příslušného matričního úřadu.
(4) Manželství se uzavírá v místě určeném úřadem uvedeným v odstavci 1 nebo 2
pro konání slavnostních obřadů. Uzavřít manželství na kterémkoli vhodném místě
může povolit matriční úřad, do jehož správního obvodu toto místo spadá.
(5) Je-li život snoubence přímo ohrožen, může se manželství uzavřít před kterýmkoli
obecním úřadem.
Církevní sňatek
§ 4a
(1) Prohlášení o uzavření manželství učiní snoubenci před příslušným orgánem
církve, a to před osobou pověřenou oprávněnou církví nebo náboženskou
společností.1)
(2) Manželství se uzavírá v místě určeném předpisy církve nebo náboženské
společnosti pro náboženské obřady nebo náboženské úkony.
(3) Je-li život snoubence přímo ohrožen, může se manželství uzavřít na kterémkoli
místě.
§ 4b
(1) Podmínky uzavření manželství stanovené tímto zákonem platí i pro církevní
sňatek.
(2) Církevní sňatek může být uzavřen až poté, kdy snoubenci předloží oddávajícímu
osvědčení vydané příslušným matričním úřadem, od jehož vydání neuplynuly více
než tři měsíce, o tom, že splnili všechny požadavky zákona pro uzavření platného
manželství.
(3) Orgán státem registrované církve, nebo náboženské společnosti, před kterým
došlo k uzavření manželství, je povinen do 3 pracovních dnů od uzavření manželství
doručit protokol o uzavření manželství s uvedením skutečností podle zvláštního
právního předpisu2) příslušnému matričnímu úřadu, v jehož správním obvodu bylo
manželství uzavřeno.3)
§ 4c
Manželství uzavřená občany České a Slovenské Federativní Republiky v období od
1. ledna 1950 do nabytí účinnosti tohoto zákona církevní formou v zahraničí podle
práva platného v místě uzavření manželství, jsou platná podle československého
práva.
§ 5
Občan České republiky může v cizině uzavřít manželství též před zastupitelským
úřadem České republiky oprávněným k tomu zvláštním předpisem.3a)
§ 6
(1) Snoubenci jsou povinni předložit stanovené doklady,3b) jakož i prohlásit, že jim
nejsou známy okolnosti vylučující uzavření manželství, že navzájem znají svůj
zdravotní stav a že zvážili úpravu budoucích majetkových vztahů, uspořádání
budoucího bydlení a hmotné zajištění rodiny po uzavření manželství.
(2) Kdo chce uzavřít nové manželství, je povinen prokázat, že jeho dřívější
manželství zaniklo, nebo bylo prohlášeno za neplatné.
(3) Matriční úřad může předložení stanovených dokladů prominout, je-li jejich
opatření spojeno s těžko překonatelnou překážkou.
§ 7
(1) Je-li život toho, kdo chce uzavřít manželství, přímo ohrožen, není třeba předložit
doklady jinak k uzavření manželství potřebné. I v takovém případě však snoubenci
musí prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti, které by uzavření manželství
vylučovaly.
(2) V cizině může přijmout prohlášení snoubenců, je-li alespoň jeden z nich státním
občanem České republiky, v případě uvedeném v odstavci 1 i kapitán lodi plující pod
vlajkou České republiky, kapitán letadla registrovaného v České republice a velitel
vojenské jednotky České republiky v zahraničí.
§ 8
(1) Snoubenci jsou povinni při uzavírání manželství před matričním úřadem nebo
oprávněným orgánem církve souhlasně prohlásit, zda příjmení jednoho z nich bude
jejich příjmením společným, či zda si ponechají svá dosavadní příjmení nebo zda
spolu s příjmením společným bude jeden z nich užívat a na druhém místě uvádět
příjmení předchozí; bylo-li předchozí příjmení složeno ze dvou příjmení, může být na
druhém místě užíváno a uváděno jen jedno z nich.
(2) Ponechávají-li si svá dosavadní příjmení, prohlásí, které z jejich příjmení bude
příjmením společných dětí.
§ 9
(1) Z důležitých důvodů mohou krajský úřad nebo obecní úřad obce s rozšířenou
působností, v hlavním městě Praze a ve městech Brno, Ostrava a Plzeň magistráty
těchto měst povolit, aby prohlášení jednoho ze snoubenců, že vstupuje do
manželství, učinil jeho zástupce. Plná moc musí být písemná a podpis na ní musí být
úředně ověřen. Druhý snoubenec, se kterým má být manželství uzavřeno, musí být v
ní přesně označen, jinak manželství nevznikne.
(2) Odvolání plné moci je účinné, jen pokud se o něm druhý snoubenec dozví
předtím, než učiní prohlášení, že vstupuje do manželství.
(3) Písemná plná moc obsahuje
a)
jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě rodné příjmení, datum a místo
narození, rodná čísla a místo trvalého pobytu snoubenců a zástupce,
b)
prohlášení o příjmení snoubenců a jejich společných dětí, v mužském a ženském
tvaru,
c)
prohlášení, že zmocniteli nejsou známy okolnosti, které by uzavření manželství
vylučovaly a že je mu znám zdravotní stav druhého snoubence a že zvážil úpravu
budoucích majetkových vztahů, uspořádání budoucího bydlení a hmotné zajištění
rodiny po uzavření manželství.
(4) Zástupcem snoubence může být pouze zletilá fyzická osoba, která není zbavena
způsobilosti k právním úkonům, jejíž způsobilost k právním úkonům není omezena, a
která je stejného pohlaví jako snoubenec, kterého zastupuje.
§ 10
(1) Byl-li uzavřen občanský sňatek, nemají následné náboženské obřady právní
následky.
(2) Byl-li uzavřen církevní sňatek, nelze následně uzavřít občanský sňatek.
Hlava druhá
NEPLATNOST A NEEXISTENCE MANŽELSTVÍ
§ 11
(1) Manželství nemůže být uzavřeno se ženatým mužem nebo vdanou ženou;
neplatnost manželství vysloví soud i bez návrhu.
(2) K výroku o neplatnosti nedojde a takové manželství se stane platným, jakmile
dřívější manželství zaniklo, nebo bylo prohlášeno za neplatné.
§ 12
Manželství nemůže být uzavřeno mezi předky a potomky a mezi sourozenci; totéž
platí o příbuzenství založeném osvojením, pokud osvojení trvá. Neplatnost
manželství vysloví soud i bez návrhu.
§ 13
(1) Manželství nemůže uzavřít nezletilý. Výjimečně, jestliže je to v souladu se
společenským účelem manželství, může soud z důležitých důvodů povolit uzavření
manželství nezletilému staršímu než šestnáct let. Bez tohoto povolení je manželství
neplatné a soud vysloví neplatnost i bez návrhu.
(2) K výroku o neplatnosti manželství však nedojde a takové manželství se stane
platným jestliže manžel, který byl v době uzavření manželství nezletilý, již dovršil
osmnáctý rok, nebo jestliže manželka otěhotněla.
(3) zrušen zákonem č. 91/1998 Sb.
§ 14
(1) Manželství nemůže uzavřít osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům.
(2) Osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena, může uzavřít manželství
jen s povolením soudu.
(3) Manželství nemůže uzavřít osoba stižená duševní poruchou, která by měla za
následek omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům. Soud však může
osobě, která je stižena duševní poruchou, která by měla za následek omezení
způsobilosti k právním úkonům, uzavření manželství povolit, je-li zdravotní stav
osoby slučitelný s účelem manželství.
(4) Uzavře-li manželství osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům nebo osoba,
která trpí duševní poruchou, která by měla za následek zbavení způsobilosti k
právním úkonům, vysloví soud neplatnost manželství i bez návrhu.
(5) Uzavře-li manželství osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena,
nebo osoba stižená duševní poruchou, která by měla za následek omezení
způsobilosti k právním úkonům, bez povolení soudu, vysloví soud neplatnost tohoto
manželství na návrh kteréhokoli z manželů. Neplatnost manželství soud nevysloví,
jestliže zdravotní stav manžela se stal slučitelný s účelem manželství.
§ 15
(1) Jestliže manželství zaniklo, nelze je prohlásit za neplatné.
(2) Bylo-li manželství uzavřeno se ženatým mužem nebo vdanou ženou nebo mezi
předky a potomky a mezi sourozenci, vysloví se neplatnost i po jeho zániku. Totéž
platí o manželství uzavřeném mezi osobami, které jsou v příbuzenském poměru na
základě osvojení.
§ 15a
(1) Manželství je neplatné, jestliže prohlášení o uzavření manželství bylo učiněno v
důsledku bezprávné výhrůžky anebo omylu týkajícího se totožnosti jednoho ze
snoubenců nebo povahy právního úkonu uzavření manželství. Soud vysloví
neplatnost takového manželství na návrh kteréhokoli z manželů.
(2) Právo manžela uplatnit neplatnost manželství podle odstavce 1 zanikne uplynutím
jednoho roku ode dne, kdy se o rozhodné skutečnosti dozvěděl.
§ 16
(1) Bylo-li řízení o prohlášení manželství za neplatné na návrh některého z manželů
již zahájeno, lze neplatnost manželství vyslovit i po smrti druhého manžela.
(2) Po smrti manžela, který podal návrh na prohlášení manželství za neplatné, lze
vyslovit neplatnost manželství také tehdy, požádají-li o to do jednoho roku po jeho
smrti jeho potomci.
§ 17
(1) Manželství prohlášené za neplatné se považuje za neuzavřené.
(2) O právech a povinnostech manželů ke společnému dítět a o jejich majetkových
poměrech po prohlášení manželství za neplatné, platí obdobně ustanovení o právech
a povinnostech rozvedených manželů ke společnému dítěti a o jejich majetkových
poměrech.
§ 17a
(1) Manželství nevznikne, jestliže muž nebo žena byli k prohlášení o uzavření
manželství donuceni fyzickým násilím.
(2) Manželství nevznikne, jestliže bylo uzavřeno nezletilým mladším šestnácti let.
(3) Manželství nevznikne, jestliže nebyly dodrženy podmínky uvedené v § 4a odst. 1,
§ 4b odst. 2 a § 9.
Hlava třetí
VZTAHY MEZI MANŽELY
§ 18
Muž a žena mají v manželství stejná práva a stejné povinnosti. Jsou povinni žít
spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně
pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí.
§ 19
(1) O uspokojování potřeb rodiny jsou povinni oba manželé pečovat podle svých
schopností, možností a majetkových poměrů.
(2) Poskytování peněžních a jiných prostředků na náklady společné domácnosti
může být zcela nebo zčásti vyváženo osobní péčí o společnou domácnost a děti.
(3) Neplní-li jeden z manželů svoji povinnost hradit náklady společné domácnosti,
rozhodne na návrh druhého manžela ve věci soud.
§ 20
O záležitostech rodiny rozhodují manželé společně. Nedohodnou-li se o podstatných
věcech, rozhodne na návrh jednoho z nich soud.
§ 21
(1) Manžel je oprávněn zastupovat druhého manžela v jeho běžných záležitostech,
zejména přijímat za něho běžná plnění, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak.
(2) Jednání jednoho manžela při obstarávání běžných záležitostí rodiny zavazuje oba
manžely společně a nerozdílně.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, jestliže jiné osobě bylo známo, že druhý
manžel tyto účinky proti ní výslovně vyloučil.
Hlava čtvrtá
ZÁNIK MANŽELSTVÍ SMRTÍ, PROHLÁŠENÍM MANŽELA ZA MRTVÉHO
§ 22
(1) Manželství zaniká smrtí nebo prohlášením jednoho manžela za mrtvého. Byl-li
manžel prohlášen za mrtvého, manželství zaniká dnem, kdy rozhodnutí o tom
nabude právní moci.
(2) Bude-li prohlášení za mrtvého zrušeno, neobnoví se zaniklé manželství, jestliže
mezitím manžel toho, kdo byl prohlášen za mrtvého, uzavřel manželství nové.
Hlava pátá
ROZVOD
§ 23
zrušen zákonem č. 91/1998 Sb.
§ 24
(1) Soud může manželství na návrh některého z manželů rozvést, jestliže je
manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení
manželského soužití; bere přitom v úvahu příčiny rozvratu manželství.
(2) Mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li by to v
rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody.
§ 24a
(1) Jestliže manželství trvalo alespoň jeden rok, manželé spolu nejméně šest měsíců
nežijí a k návrhu na rozvod se druhý manžel připojí, má se za to, že podmínky
uvedené v ustanovení § 24 odst. 1 jsou splněny. Soud nezjišťuje příčiny rozvratu a
manželství rozvede, jsou-li předloženy
a)
písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy účastníků upravující pro dobu po
tomto rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti
společného bydlení a případnou vyživovací povinnost, a
b)
pravomocné rozhodnutí soudu o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí
pro dobu po rozvodu.
(2) Ustanovení § 24 odst. 2 platí obdobně.
§ 24b
(1) Návrhu na rozvod, s nímž nesouhlasí manžel, který se na rozvratu manželství
porušením manželských povinností převážně nepodílel a jemuž by byla rozvodem
způsobena zvlášť závažná újma, soud nevyhoví, pokud mimořádné okolnosti svědčí
ve prospěch zachování manželství.
(2) Jestliže však manželé spolu nežijí po dobu delší než tři roky, soud manželství
rozvede, jsou-li splněny podmínky § 24.
§ 25
Manželství nelze rozvést, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů
nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, které vydá soud v řízení podle § 176
občanského soudního řádu.
§ 26
(1) Před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, upraví
soud jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude
dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.
(2) Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud
svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu
dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby.
(3) Rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může být nahrazeno
dohodou rodičů, která ke své platnosti potřebuje schválení soudu.
(4) Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem
dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti,
a se zřetelem na životní poměry rodičů. Dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na
péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého
rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti. Soud přihlédne
rovněž k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti
rodiče, stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče dohodnout se
na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým vazbám dítěte na sourozence,
prarodiče a další příbuzné a též k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně
bytových poměrů.
(5) Soud vždy vezme v úvahu, kdo dosud kromě řádné péče o dítě dbal o jeho
výchovu po stránce citové, rozumové a mravní.
§ 27
(1) Dohoda o styku rodičů s dítětem nepotřebuje schválení soudu.
(2) Soud však styk rodičů s dítětem upraví, vyžaduje-li to zájem na jeho výchově a
poměry v rodině. Bránění oprávněnému rodiči ve styku s dítětem, pokud je
opakovaně bezdůvodné, je považováno za změnu poměrů, vyžadující nové
rozhodnutí o výchovném prostředí.
(3) Jestliže je to nutné v zájmu dítěte, soud styk dítěte s rodičem omezí nebo jej i
zakáže.
(4) Vyžaduje-li to zájem dítěte a poměry v rodině, může soud upravit styk dítěte s
prarodiči a sourozenci.
§ 28
Změní-li se poměry, může soud změnit i bez návrhu rozhodnutí nebo dohodu rodičů
o výkonu jejich rodičovských práv a povinností.
§ 29
Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do jednoho měsíce po právní
moci rozhodnutí o rozvodu oznámit matričnímu úřadu, že přijímá opět své dřívější
příjmení, popřípadě že upouští od užívání společného příjmení vedle příjmení
dřívějšího.
ČÁST DRUHÁ
VZTAHY MEZI RODIČI A DĚTMI
Hlava první
RODIČOVSKÁ ZODPOVĚDNOST
§ 30
zrušen zákonem č. 91/1998 Sb.
§ 31
(1) Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností
a)
při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový,
rozumový a mravní vývoj,
b)
při zastupování nezletilého dítěte,
c)
při správě jeho jmění.
(2) Při výkonu práv a povinností uvedených v odstavci 1 jsou rodiče povinni důsledně
chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající
stupni jeho vývoje. Mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby
nebyla dotčena důstojnost dítěte a jakkoli ohroženo jeho zdraví, jeho tělesný, citový,
rozumový a mravní vývoj.
(3) Dítě, které je schopno s ohledem na stupeň svého vývoje vytvořit si vlastní názor
a posoudit dosah opatření jeho se týkajících, má právo obdržet potřebné informace a
svobodně se vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů týkajících se podstatných
záležitostí jeho osoby a být slyšeno v každém řízení, v němž se o takových
záležitostech rozhoduje.
(4) Dítě, které žije ve společné domácnosti s rodiči, je povinno podle svých
schopností jim pomáhat. Je dále povinno přispívat i na úhradu společných potřeb
rodiny, pokud má vlastní příjem, popřípadě majetek, kterého lze použít pro společné
potřeby rodiny.
§ 32
(1) Rozhodující úlohu ve výchově dětí mají rodiče.
(2) Rodiče mají být svým osobním životem a chováním příkladem svým dětem.
§ 33
Na výchově dítěte se podílí i manžel, který není rodičem dítěte, za předpokladu, že s
ním žije ve společné domácnosti.
§ 34
(1) Rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům.
(2) Jestliže jeden z rodičů nežije, není znám nebo nemá způsobilost k právním
úkonům v plném rozsahu, náleží rodičovská zodpovědnost druhému rodiči. Totéž
platí, je-li jeden z rodičů rodičovské zodpovědnosti zbaven a nebo je-li výkon jeho
rodičovské zodpovědnosti pozastaven.
(3) Soud může přiznat rodičovskou zodpovědnost ve vztahu k péči o dítě i
nezletilému rodiči dítěte, který dosáhl věku šestnácti let, má-li potřebné předpoklady
pro výkon práv a povinností z rodičovské zodpovědnosti vyplývajících.
§ 35
Dítě je povinno své rodiče ctít a respektovat.
§ 36
Rodiče zastupují dítě při právních úkonech, ke kterým není plně způsobilé.5)
§ 37
(1) Žádný z rodičů nemůže zastoupit své dítě, jde-li o právní úkony ve věcech, při
nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmů dětí
týchž rodičů.
(2) Nemůže-li dítě zastoupit žádný z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který
bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem
zpravidla ustanoví orgán vykonávající sociálně-právní ochranu dětí (dále jen "orgán
sociálně-právní ochrany dětí").
§ 37a
(1) Jmění dítěte jsou rodiče povinni spravovat s péčí řádného hospodáře.
(2) Výnosu majetku dítěte lze použít nejprve pro jeho vlastní výživu a teprve potom
přiměřeně i pro potřebu rodiny. Majetková podstata může být dotčena jen v případě,
že by vznikl nezaviněně ze strany osob výživou povinných hrubý nepoměr mezi
poměry nezletilého dítěte a osob výživou povinných.
(3) Jakmile dítě dosáhne zletilosti, odevzdají mu rodiče jmění, které spravovali. Jsou
povinni podat vyúčtování ze správy jmění tehdy, když o to dítě požádá do jednoho
roku po skončení správy. Práva dítěte z odpovědnosti za škodu a z bezdůvodného
obohacení zůstávají nedotčena.
§ 37b
(1) V odůvodněných případech, kdy by majetkové zájmy dítěte mohly být ohroženy,
ustanoví soud pro zvýšenou ochranu jeho jmění opatrovníka. Opatrovníkem může
být ustanovena fyzická osoba, která má způsobilost k právním úkonům v plném
rozsahu, svým způsobem života zaručuje řádný výkon této funkce v zájmu dítěte a s
ustanovením opatrovníkem souhlasí.
(2) Nemůže-li být opatrovníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud
opatrovníkem zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí.
(3) Soud vymezí rozsah jmění, které bude opatrovník s péčí řádného hospodáře
spravovat. Zároveň určí, jakým způsobem má být, popřípadě nesmí být s jednotlivými
částmi nakládáno. Zejména stanoví způsob výkonu vlastnických a jiných věcných
práv a práv z duševního vlastnictví, způsob výkonu práv k cenným papírům a práv
závazkových.
(4) Opatrovník nesmí při správě jmění činit úkony, které jsou spojeny s
nepřiměřeným rizikem.
(5) Opatrovník podléhá dohledu soudu. Soud podle okolností konkrétního případu
podmíní platnost právního úkonu opatrovníka svým souhlasem a určí povinnost
pravidelného podávání zpráv o správě jmění dítěte.
(6) Opatrovník je povinen nejpozději do dvou měsíců po skončení své funkce
předložit soudu závěrečný účet ze správy jmění dítěte.
(7) Opatrovník má právo na úhradu nutných výdajů spojených se správou jmění a na
přiměřenou odměnu z výnosu majetku dítěte. Výši odměny stanoví soud.
(8) Opatrovník odpovídá za porušení povinností uvedených v odstavcích 3 a 4 podle
obecných předpisů o náhradě škody.
§ 38
(1) Děti mají společné příjmení rodičů nebo příjmení jednoho z nich, určené dohodou
při uzavření manželství.
(2) Jde-li o dítě jehož příjmení nebylo takto určeno a jehož rodiče mají příjmení
různá, dohodnou se rodiče o příjmení dítěte a oznámí to matričnímu úřadu.
(3) Nedohodnou-li se rodiče o jménu nebo příjmení dítěte, anebo není-li žádný z
rodičů znám, určí jméno nebo příjmení soud.
§ 39
(1) Uzavřou-li rodiče manželství po narození svého dítěte, bude mít dítě příjmení
určené pro jejich ostatní děti.
(2) Uzavře-li manželství matka dítěte, jehož otec není znám, mohou manželé před
matričním úřadem souhlasně prohlásit, že příjmení určené pro jejich ostatní děti bude
mít i toto dítě.
§ 40
Příjmení dítěte se nemůže podle předchozích ustanovení změnit, jakmile dítě nabude
zletilosti.
Hlava druhá
VÝCHOVNÁ OPATŘENÍ
§ 41
zrušen zákonem č. 360/1999 Sb.
§ 42
Opatření, kterými se omezuje rodičovská zodpovědnost, může určit jen soud.
§ 43
(1) Vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, může soud, neučinil-li tak orgán
sociálně-právní ochrany dětí, učinit tato opatření:
a)
napomene vhodným způsobem nezletilého, jeho rodiče a osoby, kteří narušují jeho
řádnou výchovu;
b)
stanoví nad nezletilým dohled a provádí jej za součinnosti školy, občanských
sdružení v místě bydliště nebo na pracovišti;
c)
uloží nezletilému omezení, která brání škodlivým vlivům na jeho výchovu, zejména
návštěvu podniků a zábav pro nezletilého vzhledem k jeho osobě nevhodných.
(2) Učinil-li orgán sociálně-právní ochrany dětí opatření uvedené v odstavci 1,
nepotřebuje schválení soudu. Měnit nebo rušit taková opatření může orgán, který je
učinil.
§ 44
(1) Brání-li rodiči ve výkonu jeho rodičovské zodpovědnosti závažná překážka a
vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud pozastavit výkon rodičovské zodpovědnosti.
(2) Nevykonává-li rodič řádně povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti a
vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou zodpovědnost omezí; přitom vždy
konkrétně vymezí rozsah práv a povinností, na které se omezení vztahuje.
(3) Zneužívá-li rodič svou rodičovskou zodpovědnost nebo její výkon nebo ji
závažným způsobem zanedbává, soud jej rodičovské zodpovědnosti zbaví.
(4) Dopustil-li se rodič úmyslného trestného činu proti svému dítěti či ke spáchání
trestného činu své dítě mladší patnácti let použil, popřípadě se dopustil trestného
činu jako spolupachatel, návodce či pomocník k trestnému činu spáchanému jeho
dítětem, soud vždy posoudí, zda tu nejsou důvody pro zahájení řízení o zbavení
rodičovské zodpovědnosti.
(5) Vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti rozhodnutím soudu podle předchozích
odstavců nezaniká.
§ 45
(1) Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit dítě do výchovy jiné fyzické osoby
než rodiče, jestliže tato osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se svěřením
dítěte souhlasí. Při výběru vhodné osoby dá soud přednost zpravidla příbuznému
dítěte.
(2) Dítě je možno svěřit i do společné výchovy manželů. Zemře-li jeden z manželů,
zůstává dítě ve výchově druhého manžela. Po rozvodu manželů rozhodne soud o
výchově dítěte; do rozhodnutí soudu společná výchova trvá.
(3) Do výchovy jen jednoho manžela je možno dítě svěřit pouze se souhlasem
druhého manžela. Tohoto souhlasu není třeba, jestliže druhý z manželů pozbyl
způsobilosti k právním úkonům nebo je-li opatření tohoto souhlasu spojeno s
překážkou těžko překonatelnou.
(4) Při rozhodnutí o svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče vymezí
soud rozsah jejich práv a povinností k dítěti.
Pěstounská péče
§ 45a
(1) Soud může svěřit dítě do pěstounské péče fyzické osobě (dále jen "pěstoun"),
jestliže zájem dítěte vyžaduje svěření do takové péče a osoba pěstouna poskytuje
záruku řádné výchovy dítěte.
(2) Dítě může být svěřeno též do společné pěstounské péče manželů; ustanovení §
45 odst. 2 a 3 platí obdobně.
(3) Pěstounská péče může být zrušena rozhodnutím soudu. Soud může zrušit
pěstounskou péči jen z důležitých důvodů; učiní tak vždy, jestliže o to požádá
pěstoun.
§ 45b
(1) Před rozhodnutím o svěření dítěte do pěstounské péče je soud povinen vyžádat
si vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí o tom, zda ten, kdo se má stát
pěstounem, je osobou vhodnou pro výkon této péče.
(2) Je-li dítě v ústavní výchově nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc
z rozhodnutí soudu, může být před rozhodnutím soudu o svěření dítěte do
pěstounské péče dočasně svěřeno rozhodnutím orgánu sociálně-právní ochrany dětí
do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem a splňuje stanovené podmínky;
obdobně může být do péče budoucích pěstounů svěřeno i dítě, které není v ústavní
výchově, se souhlasem rodičů. Nebude-li do tří měsíců od právní moci tohoto
rozhodnutí u soudu zahájeno řízení o svěření dítěte do pěstounské péče, rozhodnutí
o dočasném svěření dítěte pozbude právní účinky.
§ 45c
(1) Pěstoun je povinen o dítě osobně pečovat. Bylo-li dítě svěřeno do pěstounské
péče jen jednomu z manželů, platí ustanovení § 33 obdobně.
(2) Pěstoun při péči o osobu dítěte vykonává přiměřeně práva a povinnosti rodičů.
Nemá vyživovací povinnost k dítěti a právo zastupovat dítě a spravovat jeho
záležitosti má jen v běžných věcech. Má-li pěstoun za to, že rozhodnutí zákonného
zástupce dítěte není v souladu se zájmem dítěte, může se domáhat rozhodnutí
soudu.
(3) Dítě je povinno pomáhat podle svých schopností v domácnosti pěstouna; pokud
má vlastní příjem a žije ve společné domácnosti s pěstounem, je povinno přispívat i
na úhradu společných potřeb rodiny.
§ 45d
(1) Nárok na výživné určené rozhodnutím soudu na dítě, jemuž náleží příspěvek na
úhradu potřeb podle zvláštního právního předpisu,7a) přechází na stát. Je-li výživné
vyšší než příspěvek uvedený ve větě první, náleží dítěti rozdíl mezi výživným a
příspěvkem; tento rozdíl se vyplácí pěstounovi.
(2) Soud uloží rodičům, popřípadě jiným fyzickým osobám povinným poskytovat
výživné dítěti, aby toto výživné poukazovaly příslušnému orgánu, který vyplácí
pěstounovi, popřípadě zletilému dítěti příspěvek na úhradu potřeb dítěte podle
zvláštního právního předpisu.7a)
§ 46
(1) Jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná
opatření nevedla k nápravě nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče
výchovu dítěte zabezpečit, může soud nařídit ústavní výchovu nebo dítě svěřit do
péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (§ 42 zákona č. 359/1999 Sb., o
sociálně-právní ochraně dětí). Jestliže je to v zájmu nezletilého nutné, může soud
nařídit ústavní výchovu nebo dítě svěřit do péče zařízení pro děti vyžadující
okamžitou pomoc i v případě, že jiná výchovná opatření nepředcházela. Z důležitých
důvodů může soud prodloužit ústavní výchovu až na jeden rok po dosažení zletilosti.
(2) Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte
nelze zajistit náhradní rodinnou péčí nebo rodinnou péčí v zařízení pro děti
vyžadující okamžitou pomoc, která má přednost před výchovou ústavní. Pominou-li
po nařízení ústavní výchovy její důvody nebo lze-li dítěti zajistit náhradní rodinnou
péči, soud ústavní výchovu zruší.
§ 47
(1) Soud soustavně sleduje provádění výchovných opatření jím učiněných a hodnotí
jejich účinnost. Soud může požádat obec nebo okresní úřad, aby namísto soudu
sledovaly, zda jsou dodržována výchovná opatření učiněná soudem.
(2) Je-li dítě s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost samo schopno vyjádřit
svobodně svůj názor a poznatky, je třeba při výchovných opatřeních na jeho názor a
poznatky vzít zřetel.
§ 48
zrušen zákonem č. 360/1999 Sb.
§ 49
Nedohodnou-li se rodiče o podstatných věcech při výkonu rodičovské zodpovědnosti,
rozhodne soud.
§ 50
(1) Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu a nedohodnou-li se o úpravě výchovy a
výživy dítěte, může soud i bez návrhu rozhodnout, komu bude dítě svěřeno do
výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.
(2) Ustanovení § 26 až 28 platí tu obdobně.
Hlava třetí
URČENÍ RODIČOVSTVÍ
§ 50a
Matkou dítěte je žena, která dítě porodila.
§ 51
(1) Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne po zániku
manželství nebo po jeho prohlášení za neplatné, považuje se za otce manžel matky.
(2) Narodí-li se dítě ženě znovu provdané, považuje se za otce manžel pozdější, i
když se dítě narodilo před uplynutím třístého dne potom, kdy její dřívější manželství
zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné.
(3) Při počítání času, který je rozhodující pro určení otcovství, má se za to, že
manželství, toho, jenž byl prohlášen za mrtvého, zaniklo dnem, který byl v rozhodnutí
o prohlášení za mrtvého určen jako den smrti.
§ 52
(1) Za otce se jinak považuje muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným
prohlášením rodičů učiněným před matričním úřadem nebo soudem.
(2) Prohlášení nezletilého rodiče o otcovství musí být učiněno vždy před soudem.
(3) Prohlášení matky není třeba, nemůže-li pro duševní poruchu posoudit význam
svého jednání, nebo je-li opatření jejího prohlášení spojeno s těžko překonatelnou
překážkou.
§ 53
Souhlasným prohlášením rodičů lze určit otcovství k dítěti ještě nenarozenému, je-li
již počato.
§ 54
(1) Nedošlo-li k určení otcovství podle předchozích ustanovení, může dítě, matka i
muž, který o sobě tvrdí, že je otcem, navrhnout, aby otcovství určil soud.
(2) Za otce se považuje muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo
do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, pokud jeho
otcovství závažné okolnosti nevylučují.
§ 55
Není-li domnělý otec naživu, podává se návrh na určení otcovství proti opatrovníkovi,
kterého soud ustanovil.
§ 56
(1) Jestliže navrhovatel v průběhu řízení zemře, může v řízení pokračovat druhý, k
návrhu oprávněný. Do šesti měsíců po smrti dítěte mohou podat návrh na určení
otcovství též potomci navrhovatele, prokáží-li právní zájem na tomto určení.
(2) Zemře-li v průběhu řízení muž, proti kterému návrh na určení otcovství směřuje,
pokračuje soud v řízení proti opatrovníkovi, kterého ustanoví soud.
(3) Zemře-li v průběhu řízení muž, který o sobě tvrdil, že je otcem, a nepokračuje-li v
řízení dítě nebo matka, soud řízení zastaví.
§ 57
(1) Manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví, že se jeho manželce
narodilo dítě, popřít u soudu, že je jeho otcem.
(2) Jestliže manžel pozbyl způsobilost k právním úkonům a tato nezpůsobilost vznikla
před uplynutím popěrné lhůty, může otcovství popřít jeho opatrovník, a to do šesti
měsíců ode dne, kdy se dozví o narození dítěte, nebo věděl-li o jeho narození již
dříve, do šesti měsíců po svém ustanovení.
§ 58
(1) Narodí-li se dítě v době mezi stoosmdesátým dnem od uzavření manželství a
třístým dnem dnem po tom, kdy manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za
neplatné, lze otcovství popřít jen tehdy, je-li vyloučeno, že by manžel matky mohl být
otcem dítěte. Narodí-li se dítě do 300 dnů po rozvodu manželství a jiný muž o sobě
tvrdí, že je otcem dítěte, lze otcovství manžela považovat za vyloučené též na
základě souhlasného prohlášení matky, manžela a tohoto muže. Toto prohlášení
musí být učiněno v řízení o popření otcovství.
(2) Otcovství k dítěti narozenému v době mezi sto osmdesátým dnem a třístým dnem
od umělého oplodňování vykonaného se souhlasem manžela matky nelze popřít.
Otcovství však lze popřít, jestliže by se prokázalo, že matka dítěte otěhotněla jinak.
(3) Narodí-li se dítě před stoosmdesátým dnem od uzavření manželství, postačí k
tomu, aby se manžel matky nepovažoval za otce, popře-li u soudu své otcovství. To
však neplatí, jestliže manžel s matkou dítěte souložil v době, od níž neprošlo do
narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dní, nebo jestliže při
uzavření manželství věděl, že je těhotná.
§ 59
(1) Manžel má právo popřít otcovství vůči dítěti a matce, jsou-li oba na živu, a nežijeli
jeden z nich, vůči druhému. Není-li na živu ani dítě ani matka, toto právo manžel
nemá.
(2) Také matka může do šesti měsíců od narození dítěte popřít, že otcem dítěte je
její manžel. Ustanovení o popěrném právu manžela platí tu obdobně.
§ 60
Bylo-li pravomocně rozhodnuto, že pozdější manžel není otcem dítěte znovu
provdané matky, počíná šestiměsíční lhůta k popření otcovství pro dřívějšího
manžela dnem, kdy se dověděl o tomto pravomocném rozhodnutí.
§ 61
(1) Muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, může je před
soudem popřít, jen je-li vyloučeno, že by mohl být otcem dítěte a pokud neuplyne
šest měsíců ode dne, kdy bylo takto otcovství určeno; tato lhůta neskončí před
uplynutím šesti měsíců od narození dítěte.
(2) Také matka dítěte může ve stejné lhůtě popřít, že je otcem dítěte muž, jehož
otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů.
(3) Ustanovení § 57 odst. 2 a § 59 odst. 1 platí tu obdobně.
§ 62
(1) Uplynula-li lhůta stanovená pro popření otcovství jedním z rodičů, může nejvyšší
státní zástupce, vyžaduje-li to zájem dítěte, podat návrh na popření otcovství proti
otci, matce a dítěti.
(2) Není-li některý z nich na živu, může nejvyšší státní zástupce podat návrh na
popření otcovství proti ostatním z nich; není-li na živu nikdo z nich, může podat návrh
proti opatrovníkovi, kterého soud pro tuto věc ustanovil.
§ 62a
Nejvyšší státní zástupce může, a to před uplynutím lhůty stanovené pro popření
otcovství, podat návrh na popření otcovství muže, jehož otcovství bylo určeno
souhlasným prohlášením rodičů, ale který nemůže být otcem dítěte, je-li to ve
zřejmém zájmu dítěte a v souladu s ustanoveními zaručujícími základní lidská práva.
Hlava čtvrtá
OSVOJENÍ
§ 63
(1) Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem takový poměr, jaký je mezi
rodiči a dětmi, a mezi osvojencem a příbuznými osvojitele poměr příbuzenský.
Osvojitelé mají rodičovskou zodpovědnost při výchově dětí (§ 31 až 37b).
(2) O osvojení rozhoduje soud na návrh osvojitele. K návrhu na osvojení dítěte do
ciziny je osvojitel povinen připojit pravomocné rozhodnutí o souhlasu s osvojením
vydaném Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí (§ 67 odst. 3).7b)
§ 64
(1) Osvojiteli se mohou stát pouze fyzické osoby, které zaručují způsobem svého
života, že osvojení bude ku prospěchu dítěte i společnosti.
(2) Osvojitelem nemůže být ten, kdo nemá způsobilost k právním úkonům.
§ 65
(1) Mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl.
(2) Osvojit lze jen nezletilého a to jen je-li mu osvojení ku prospěchu.
§ 66
(1) Jako společné dítě mohou někoho osvojit jen manželé.
(2) Je-li osvojitel manželem, může osvojit jen se souhlasem druhého manžela; tohoto
souhlasu není třeba, jestliže druhý manžel pozbyl způsobilosti k právním úkonům
nebo je-li opatření tohoto souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou.
§ 67
(1) K osvojení je třeba souhlasu zákonného zástupce osvojovaného dítěte. Je-li toto
dítě schopno posoudit dosah osvojení, je třeba také jeho souhlasu, ledaže by tím byl
zmařen účel osvojení.
(2) K osvojení je třeba souhlasu rodiče, i když je nezletilý.
(3) K osvojení dítěte do ciziny je třeba souhlas Úřadu pro mezinárodněprávní
ochranu dětí.
§ 68
(1) Pokud jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte jeho rodiče, není třeba jejich
souhlasu, jestliže
a)
po dobu nejméně šesti měsíců soustavně neprojevovali opravdový zájem o dítě,
zejména tím, že dítě pravidelně nenavštěvovali, neplnili pravidelně a dobrovolně
vyživovací povinnost k dítěti a neprojevují snahu upravit si v mezích svých možností
své rodinné a sociální poměry tak, aby se mohli osobně ujmout péče o dítě, nebo
b)
po dobu nejméně dvou měsíců po narození dítěte neprojevili o dítě žádný zájem,
ačkoliv jim v projevení zájmu nebránila závažná překážka.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně i v případě, že rodič je nezletilý.
(3) O splnění podmínek uvedených v odstavci 1 rozhoduje ke dni podání návrhu
orgánem sociálně-právní ochrany dětí jako opatrovníkem dítěte, popřípadě rodičem
dítěte soud.
§ 68a
Souhlasu rodičů, kteří jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte, není dále třeba,
jestliže rodiče dají souhlas k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům.
Souhlas předem musí být dán osobně přítomným rodičem písemně před soudem
nebo před příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Souhlas může být dán
rodičem nejdříve šest týdnů po narození dítěte. Odvolat souhlas lze toliko do doby,
než je dítě umístěno na základě rozhodnutí do péče budoucích osvojitelů.
§ 68b
V případech uvedených v § 68 odst. 1 a § 68a je třeba k osvojení souhlasu
opatrovníka, který byl osvojovanému dítěti ustanoven v řízení o osvojení.
§ 69
(1) Před rozhodnutím soudu o osvojení musí být dítě nejméně po dobu tří měsíců v
péči budoucího osvojitele, a to na jeho náklad.
(2) O svěření dítěte, které je v ústavu nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou
pomoc z rozhodnutí soudu nebo z vůle rodičů, do péče budoucích osvojitelů
rozhodne orgán sociálně-právní ochrany dětí; ustanovení § 67 až 68b platí obdobně.
(3) Rozhodne-li se pěstoun osvojit dítě svěřené mu do pěstounské péče, nevyžaduje
se, aby před rozhodnutím soudu o osvojení bylo dítě nejméně po dobu tří měsíců v
péči pěstouna na jeho náklad, pokud pěstounská péče trvala alespoň po tuto dobu.
(4) Ustanovení odstavce 3 platí obdobně v případech, kdy se rozhodne osvojit dítě
svěřené mu do výchovy jiná fyzická osoba než rodič podle § 45, a v případech, kdy
se rozhodne osvojit dítě poručník, který o ně osobně pečuje.
§ 69a
Před rozhodnutím poučí soud osvojitele o účelu, obsahu i důsledcích osvojení.
§ 70
Soud je povinen zjistit na základě lékařského vyšetření a dalších potřebných
vyšetření zdravotní stav osvojitelů, jejich osobnostní dispozice a motivaci k osvojení
a posoudit, zda se nepříčí účelům osvojení a s výsledky svého šetření seznámit
osvojitele i zákonného zástupce osvojence. Je povinen zjistit zdravotní stav
osvojence a s výsledky svého zjištění seznámit osvojitele i zákonného zástupce
osvojence. Soud je povinen vyžádat si vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany
dětí.
§ 70a
Dítě nemůže být osvojeno, dokud rozhodnutí soudu v řízení o určení otcovství
zahájeném na návrh muže, který o sobě tvrdí, že je otcem osvojovaného dítěte,
nenabude právní moci.
§ 71
Osvojenec bude mít příjmení osvojitele. Společný osvojenec manželů bude mít
příjmení určené pro ostatní jejich děti; to platí i v případě, že osvojitelem je manžel
matky osvojence.
§ 72
(1) Osvojením zanikají práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou.
Zanikají také práva a povinnosti opatrovníka, popřípadě poručníka, který byl
ustanoven, aby za rodiče tato práva a povinnosti vykonával.
(2) Je-li osvojitel manželem jednoho z rodičů osvojence, nedotýká se osvojení vztahů
mezi osvojencem a tímto rodičem i jeho příbuznými.
§ 73
(1) Osvojení, vyjma osvojení nezrušitelného, může soud zrušit jen z důležitých
důvodů na návrh osvojence nebo osvojitele.
(2) Zrušením osvojení vznikají znovu vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem
a původní rodinou. Osvojenec bude mít opět své dřívější příjmení.
Osvojení nezrušitelné
§ 74
(1) Osvojení může být provedeno také tak, že soud na návrh osvojitele rozhodne,
aby osvojitel byl zapsán v matrice místo rodiče osvojence.
(2) Takto mohou osvojit dítě pouze manželé, nebo jeden z manželů, který žije s
některým z rodičů dítěte v manželství. Výjimečně může takto osvojit i osamělá osoba,
jestliže jsou jinak předpoklady, že toto osvojení bude plnit svoje společenské poslání.
V takovém případě soud též rozhodne, aby byl z matriky vypuštěn zápis o druhém
rodiči dítěte a nebo pozůstalý manžel po rodiči nebo osvojiteli dítěte.
(3) Toto osvojení nelze zrušit.
§ 75
Osvojit lze jen nezletilého staršího jednoho roku.
§ 76
Osvojenec může být opětovně osvojen jen v případě, že je osvojován manželem
osvojitele nebo osvojitel zemřel a nebo dřívější osvojení bylo zrušeno.
§ 77
Rozhodnutí o tom, že osvojitel bude zapsán v matrice místo rodiče osvojence, může
soud určit také dodatečně, pokud osvojenec nedosáhl zletilosti, a to i v případech
osvojení provedeného podle dřívějších předpisů. Nebyl-li v řízení o osvojení
osvojenec slyšen, není k tomuto rozhodnutí zapotřebí jeho souhlasu.
Hlava pátá
PORUČENSTVÍ A OPATROVNICTVÍ
Poručenství
§ 78
Jestliže rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich
rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo nemají způsobilost k právním
úkonům v plném rozsahu, ustanoví soud dítěti poručníka, který bude nezletilého
vychovávat, zastupovat a spravovat jeho majetek místo jeho rodičů.
§ 79
(1) Není-li to v rozporu se zájmy dítěte, ustanoví soud poručníkem především toho,
koho doporučili rodiče. Nebyl-li nikdo takto doporučen, ustanoví soud poručníkem
někoho z příbuzných a nebo osob blízkých dítěti nebo jeho rodině, popřípadě jinou
fyzickou osobu.
(2) Poručníky nezletilého dítěte mohou být ustanoveni i manželé.
(3) Nemůže-li být poručníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud poručníkem
orgán sociálně-právní ochrany dětí.
(4) Dokud není dítěti ustanoven poručník nebo dokud se ustanovený poručník
neujme své funkce, činí neodkladné úkony v zájmu dítěte a v jeho zastoupení orgán
sociálně-právní ochrany dětí.
§ 80
(1) Poručník odpovídá soudu za řádné plnění této funkce a podléhá jeho
pravidelnému dozoru. Zejména je povinen podávat soudu zprávy o osobě poručence
a účty ze správy jeho jmění. Soud však může poručníka zprostit povinnosti podávat
podrobné vyúčtování, nepřesahují-li výnosy jmění pravděpodobné náklady na
výchovu a výživu poručence.
(2) Je-li správa jmění poručence spojena se značnou námahou, může soud
poručníkovi na jeho žádost přiznat z tohoto jmění přiměřenou odměnu ročně a nebo
při skončení správy.
(3) Poručník je povinen nejdéle do dvou měsíců po skončení svého poručenství
předložit soudu závěrečný účet ze správy jmění poručence. Této povinnosti může
soud poručníka zprostit.
(4) Jakékoli rozhodnutí poručníka v podstatné věci týkající se dítěte vyžaduje
schválení soudem.
(5) Ustanovení § 37b zde platí obdobně.
§ 81
Na vztahy poručníka (poručníků) a dítěte se přiměřeně vztahují ustanovení o právech
a povinnostech rodičů a dětí. Funkce poručníka nezakládá vyživovací povinnost k
dítěti.
§ 82
(1) Soud zprostí poručníka poručenství na jeho návrh.
(2) Soud poručníka odvolá, jestliže se stane pro výkon funkce poručníka nezpůsobilý
nebo porušuje své povinnosti.
(3) V případě rozvodu manželů, kteří byli ustanoveni do funkce poručníků, soud vždy
posoudí, zda je v zájmu dítěte, aby tuto funkci vykonávali nadále oba rozvedení
manželé. V opačném případě jednoho z nich poručenství zprostí.
Opatrovnictví
§ 83
(1) Vedle případu střetu zájmů zákonných zástupců a dítěte nebo mezi dětmi týchž
rodičů navzájem (§ 37 odst. 1), ohrožení majetkových zájmů dítěte (§ 37b), omezení
rodičovské zodpovědnosti (§ 44 odst. 2) a řízení o osvojení (§ 68b) ustanoví soud
opatrovníka též v případech, kdy je to v zájmu dítěte z jiných důvodů třeba.
(2) V takových případech lze ustanovit opatrovníkem i orgán sociálně-právní ochrany
dětí.
§ 84
Rozsah práv a povinností opatrovníka vymezí soud z hlediska účelu, pro který byl
opatrovník ustanoven, aby ochrana zájmů nezletilého byla plně zajištěna.
ČÁST TŘETÍ
VÝŽIVNÉ
Hlava první
VZÁJEMNÁ VYŽIVOVACÍ POVINNOST RODIČŮ A DĚTÍ
§ 85
(1) Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy
schopny se živit.
(2) Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a
majetkových poměrů. Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů.
(3) Při určení rozsahu jejich vyživovací povinnosti přihlíží se k tomu, který z rodičů a v
jaké míře o dítě osobně pečuje. Žijí-li rodiče spolu, přihlédne se k péči rodičů o
společnou domácnost.
§ 85a
(1) Rodič, který má příjmy z jiné než závislé činnosti podléhající dani z příjmů,8) je
povinen soudu prokázat své příjmy, předložit podklady pro zhodnocení svých
majetkových poměrů a umožnit soudu zjistit i další skutečnosti potřebné pro
rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle zvláštních předpisů. Nesplní-li
rodič tuto povinnost, má se za to, že jeho průměrný měsíční příjem činí
patnáctinásobek částky životního minima potřebné k zajištění výživy a ostatních
základních osobních potřeb tohoto rodiče podle zákona o životním minimu.9)
(2) Tam, kde to majetkové poměry povinného rodiče připouštějí, lze za odůvodněné
potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor zabezpečujících zejména přípravu na
budoucí povolání.
§ 86
(1) Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu, upraví soud rozsah jejich vyživovací
povinnosti nebo schválí jejich dohodu o výši výživného (§ 50).
(2) Soud postupuje stejným způsobem, žijí-li rodiče spolu, avšak jeden z nich neplní
dobrovolně své povinnosti k nezletilému dítěti.
(3) Výživné zletilých dětí upraví soud jen na návrh.
§ 87
(1) Děti, které jsou schopny samy se živit, jsou povinny zajistit svým rodičům slušnou
výživu, jestliže toho potřebují.
(2) Každé dítě plní tuto vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru
jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a
majetkovým poměrům ostatních dětí.
Hlava druhá
VYŽIVOVACÍ POVINNOST MEZI OSTATNÍMI PŘÍBUZNÝMI
§ 88
(1) Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.
(2) Pokud potomci nemohou své vyživovací povinnosti dostát, přechází tato
povinnost na předky. Příbuzní vzdálenější mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li
tuto povinnost plnit příbuzní bližší.
(3) Stanoví-li soud výživné pro nezletilé dítě, platí ustanovení § 85a obdobně.
§ 89
Je-li několik povinných, kteří jsou příbuzní v témže stupni, plní každý z nich
vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností,
možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým
poměrům ostatních.
§ 90
Právo na výživné přísluší oprávněným, jen pokud toho nutně potřebují.
Hlava třetí
VYŽIVOVACÍ POVINNOST MEZI MANŽELI
§ 91
(1) Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost.
(2) Neplní-li jeden z manželů tuto povinnost, určí soud na návrh některého z nich její
rozsah, přičemž přihlédne k péči o společnou domácnost. Rozsah vyživovací
povinnosti stanoví tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně
stejná. Nedohodnou-li se, rozhodne soud o příspěvku na výživu na návrh některého
z nich.
(3) Tato vyživovací povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí.
Hlava čtvrtá
VÝŽIVNÉ ROZVEDENÉHO MANŽELA
§ 92
(1) Rozvedený manžel, který není schopen sám se uživit, může žádat od bývalého
manžela, aby mu přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a
majetkových poměrů. Nedohodnou-li se, rozhodne soud o výživném na návrh
některého z nich.
(2) Tato povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům.
§ 93
(1) Soud může rozvedenému manželovi, který se porušením manželských povinností
na rozvratu manželství převážně nepodílel a kterému byla rozvodem způsobena
závažná újma, přiznat proti jeho bývalému manželovi výživné ve stejném rozsahu,
jako je vyživovací povinnost mezi manžely podle § 91 odst. 2.
(2) Výživné podle odstavce 1 lze přiznat nejdéle na dobu tří let od rozvodu.
§ 94
(1) Právo na výživné zanikne, jestliže oprávněný manžel uzavře nové manželství
nebo povinný manžel zemře.
(2) Právo na výživné zanikne též poskytnutím jednorázové částky na základě
písemné smlouvy.
Hlava pátá
PŘÍSPĚVEK NA VÝŽIVU A ÚHRADU NĚKTERÝCH NÁKLADŮ NEPROVDANÉ
MATCE
§ 95
(1) Otec dítěte, za kterého není matka dítěte provdána, je povinen matce přispívat
přiměřeně na úhradu výživy po dobu dvou let, jakož i na úhradu nákladů spojených s
těhotenstvím a slehnutím.
(2) K zajištění úhrady těchto nákladů, jakož i k zajištění výživy dítěte po dobu, po níž
by zaměstnankyni podle zvláštního předpisu náležela mateřská dovolená,10) může
soud na návrh těhotné ženy uložit tomu, jehož otcovství je pravděpodobné, aby
potřebnou částku poskytl předem.
(3) Právo žádat úhradu nákladů podle odstavce 1 se promlčí ve třech letech ode dne
slehnutí.
Hlava šestá
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
§ 96
(1) Při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného,
jakož i k schopnostem, možnostem a majektovým poměrům povinného. Při
hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud,
zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či
výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje
nepřiměřená majetková rizika.
(2) Výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy.
§ 97
(1) Výživné je třeba platit v pravidelných opětujících se částkách, s výjimkou případů
podle § 94 odst. 2 a § 97 odst. 2, které jsou splatné vždy na měsíc dopředu.
(2) U výživného pro dítě může soud v případech hodných zvláštního zřetele
rozhodnout o povinnosti složit peněžní částku pro výživné splatné v budoucnosti.
Učiní přitom příslušná opatření zaručující pravidelnou výplatu měsíčních splátek
odpovídajících stanovenému výživnému.
(3) Proti pohledávkám na výživné je započtení vzájemných pohledávek přípustné jen
dohodou. Proti pohledávkám na výživné, které je poskytováno nezletilým dětem, není
však takové započtení přípustné.
§ 98
(1) Právo na výživné se nepromlčuje. Lze je však přiznat jen ode dne zahájení
soudního řízení; u výživného pro nezletilé děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto
dne.
(2) Práva na jednotlivá opětující se plnění výživného, jakož i ostatní práva na
peněžitá plnění vyplývající z tohoto zákona se však promlčují.
§ 99
(1) Změní-li se poměry, může soud i bez návrhu změnit dohody a soudní rozhodnutí
o výživném pro nezletilé děti. Dojde-li k zrušení nebo snížení tohoto výživného za
minulou dobu, spotřebované výživné se nevrací.
(2) Nejde-li o výživné pro nezletilé děti, může dojít ke změně nebo k zrušení pouze
na návrh.
§ 100
zrušen zákonem č. 91/1998 Sb.
§ 101
(1) Kdo zcela nebo zčásti splnil za jiného vyživovací povinnost, je oprávněn na něm
požadovat úhradu tohoto plnění. To platí i tehdy, jestliže příspěvek na výživu v zájmu
oprávněného poskytne orgán stanovený zvláštním předpisem.11)
(2) Promlčení tohoto nároku se řídí ustanovením § 101 občanského zákoníku.
§ 102
Jestliže orgán stanovený zvláštním předpisem11) poskytl příspěvek na výživu a
výživné bylo určeno soudním rozhodnutím, přechází na něj nárok toho, jenž je z
rozhodnutí oprávněn, a to až do výše poskytnutého příspěvku.
§ 103
Rozhodne-li soud o umístění dítěte do ústavní nebo ochranné výchovy, upraví také
rozsah vyživovací povinnosti rodičů pokud jeho potřeby nejsou kryty platbou podle
zvláštních právních předpisů.12)
ČÁST ČTVRTÁ
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 104
Ustanovení občanského zákoníku se použijí tehdy, nestanoví-li tento zákon něco
jiného.
§ 104a
Působnosti stanovené krajskému úřadu, obecnímu úřadu obce s rozšířenou
působností, matričnímu úřadu, obecnímu úřadu nebo starostovi, zástupci starosty
nebo pověřenému členu zastupitelstva obce podle tohoto zákona jsou výkonem
přenesené působnosti.
§ 104b
Pokud snoubenci v době od 1. srpna 1998 do 31. prosince 2002 učinili prohlášení o
uzavření manželství před funkcionářem obce, který k tomu nebyl podle § 4 odst. 1
oprávněn, manželství na základě takového prohlášení vzniklo, jestliže byly splněny
ostatní zákonné podmínky pro vznik manželství a jestliže soud nerozhodl jinak. To
však platí pouze v případě, že snoubenci byli se zřetelem ke všem okolnostem v
dobré víře, že spolu uzavřeli manželství.
§ 105
(1) Úprava společného jmění manželů a společného nájmu je stanovena v § 143 až
151 a § 703 až 709 občanského zákoníku.
(2) Pro účely ustanovení § 706 odst. 1 občanského zákoníku se děti svěřené do
výchovy jiné fyzické osoby (§ 45) a děti, o které osobně pečuje jejich poručník (§ 78),
považují za děti vlastní.
§ 106
Dohody a soudní rozhodnutí, kterými byla stanovena před účinností tohoto zákona
vyživovací povinnost rozvedených manželů vůči sobě navzájem, mohou být na návrh
jednoho z manželů soudem změněny nebo zrušeny, jsou-li v rozporu s tímto
zákonem.
§ 107
Osvojení provedená podle dosavadních předpisů, s výjimkou osvojení se zápisem
osvojitele místo rodiče do matriky, se považují za osvojení podle ustanovení § 63 až
73 tohoto zákona.
§ 108
Zrušují se:
1.
zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném,
2.
zákon č. 266/1949 Sb., o zatímních změnách v některých občanských věcech
právních,
3.
zákon č. 59/1952 Sb., o uzavírání manželství cizinci,
4.
zákon č. 69/1952 Sb., o sociálně právní ochraně mládeže,
5.
zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 61/1955 Sb., o změně
předpisů o rozvodu,
6.
zákon č. 15/1958 Sb., o změně předpisů o osvojení,
7.
nařízení ministerstva spravedlnosti č. 70/1952 Sb., kterým se provádí zákon o
sociálně právní ochraně mládeže,
8.
zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 58/1955 Sb., o dětských
příspěvcích a ochranné výchově,
9.
vládní nařízení č. 73/1956 Sb., kterým se přenáší působnost úřadoven ochrany
mládeže na výkonné orgány národních výborů.