Print Friendly, PDF & Email

Il provvedimento è disponibile nelle seguenti lingue:

Zákon o rodině

(Legge sulla famiglia nella versione aggiornata con legge n. 315/ 2004 coll.)

The family act as amanded with 315/2004

 

1963/94 Sb. Zákon o rodině

94/1963 ve znění …315/2004

Zákon o rodině

Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto

zákoně o rodině

Článek I až VII

zrušeny zákonem č. 91/1998 Sb.

ČÁST PRVNÍ

MANŽELSTVÍ

Hlava první

VZNIK MANŽELSTVÍ

§ 1

(1) Manželství je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným

způsobem.

(2) Hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí.

§ 2

Muž a žena, kteří chtějí spolu uzavřít manželství (dále jen "snoubenci"), mají předem

poznat navzájem své charakterové vlastnosti a svůj zdravotní stav, aby mohli založit

manželství, které splní svůj účel.

§ 3

(1) Manželství se uzavírá svobodným a úplným souhlasným prohlášením muže a

ženy o tom, že spolu vstupují do manželství učiněným před obecním úřadem

pověřeným vést matriky, popřípadě úřadem, který plní jeho funkci (dále jen "matriční

úřad") nebo před orgánem církve nebo náboženské společnosti, oprávněné k tomu

zvláštním předpisem.

(2) Prohlášení se činí veřejně a slavnostním způsobem v přítomnosti dvou svědků.

§ 4

Občanský sňatek

(1) Prohlášení o uzavření manželství učiní snoubenci před starostou, místostarostou

nebo pověřeným členem zastupitelstva obce, městské části hlavního města Prahy,

městských obvodů nebo městských částí územně členěných statutárních měst, které

jsou matričním úřadem.

(2) Prohlášení o uzavření manželství lze učinit i před starostou, nebo místostarostou

obce, městské části hlavního města Prahy, městských obvodů nebo městských částí

územně členěných statutárních měst, které nejsou matričním úřadem, je-li jeden ze

snoubenců přihlášen k trvalému pobytu v jeho správním obvodu. Prohlášení o

uzavření manželství lze činit i před primátorem hlavního města Prahy, náměstkem

primátora hlavního města Prahy nebo pověřeným členem zastupitelstva hlavního

města Prahy, jakož i před primátorem statutárního města, náměstkem primátora

statutárního města nebo pověřeným členem zastupitelstva statutárního města.

(3) Prohlášení o uzavření manželství podle odstavců 1 a 2 musí být učiněno v

přítomnosti zaměstnance místně příslušného matričního úřadu.

(4) Manželství se uzavírá v místě určeném úřadem uvedeným v odstavci 1 nebo 2

pro konání slavnostních obřadů. Uzavřít manželství na kterémkoli vhodném místě

může povolit matriční úřad, do jehož správního obvodu toto místo spadá.

(5) Je-li život snoubence přímo ohrožen, může se manželství uzavřít před kterýmkoli

obecním úřadem.

Církevní sňatek

§ 4a

(1) Prohlášení o uzavření manželství učiní snoubenci před příslušným orgánem

církve, a to před osobou pověřenou oprávněnou církví nebo náboženskou

společností.1)

(2) Manželství se uzavírá v místě určeném předpisy církve nebo náboženské

společnosti pro náboženské obřady nebo náboženské úkony.

(3) Je-li život snoubence přímo ohrožen, může se manželství uzavřít na kterémkoli

místě.

§ 4b

(1) Podmínky uzavření manželství stanovené tímto zákonem platí i pro církevní

sňatek.

(2) Církevní sňatek může být uzavřen až poté, kdy snoubenci předloží oddávajícímu

osvědčení vydané příslušným matričním úřadem, od jehož vydání neuplynuly více

než tři měsíce, o tom, že splnili všechny požadavky zákona pro uzavření platného

manželství.

(3) Orgán státem registrované církve, nebo náboženské společnosti, před kterým

došlo k uzavření manželství, je povinen do 3 pracovních dnů od uzavření manželství

doručit protokol o uzavření manželství s uvedením skutečností podle zvláštního

právního předpisu2) příslušnému matričnímu úřadu, v jehož správním obvodu bylo

manželství uzavřeno.3)

§ 4c

Manželství uzavřená občany České a Slovenské Federativní Republiky v období od

1. ledna 1950 do nabytí účinnosti tohoto zákona církevní formou v zahraničí podle

práva platného v místě uzavření manželství, jsou platná podle československého

práva.

§ 5

Občan České republiky může v cizině uzavřít manželství též před zastupitelským

úřadem České republiky oprávněným k tomu zvláštním předpisem.3a)

§ 6

(1) Snoubenci jsou povinni předložit stanovené doklady,3b) jakož i prohlásit, že jim

nejsou známy okolnosti vylučující uzavření manželství, že navzájem znají svůj

zdravotní stav a že zvážili úpravu budoucích majetkových vztahů, uspořádání

budoucího bydlení a hmotné zajištění rodiny po uzavření manželství.

(2) Kdo chce uzavřít nové manželství, je povinen prokázat, že jeho dřívější

manželství zaniklo, nebo bylo prohlášeno za neplatné.

(3) Matriční úřad může předložení stanovených dokladů prominout, je-li jejich

opatření spojeno s těžko překonatelnou překážkou.

§ 7

(1) Je-li život toho, kdo chce uzavřít manželství, přímo ohrožen, není třeba předložit

doklady jinak k uzavření manželství potřebné. I v takovém případě však snoubenci

musí prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti, které by uzavření manželství

vylučovaly.

(2) V cizině může přijmout prohlášení snoubenců, je-li alespoň jeden z nich státním

občanem České republiky, v případě uvedeném v odstavci 1 i kapitán lodi plující pod

vlajkou České republiky, kapitán letadla registrovaného v České republice a velitel

vojenské jednotky České republiky v zahraničí.

§ 8

(1) Snoubenci jsou povinni při uzavírání manželství před matričním úřadem nebo

oprávněným orgánem církve souhlasně prohlásit, zda příjmení jednoho z nich bude

jejich příjmením společným, či zda si ponechají svá dosavadní příjmení nebo zda

spolu s příjmením společným bude jeden z nich užívat a na druhém místě uvádět

příjmení předchozí; bylo-li předchozí příjmení složeno ze dvou příjmení, může být na

druhém místě užíváno a uváděno jen jedno z nich.

(2) Ponechávají-li si svá dosavadní příjmení, prohlásí, které z jejich příjmení bude

příjmením společných dětí.

§ 9

(1) Z důležitých důvodů mohou krajský úřad nebo obecní úřad obce s rozšířenou

působností, v hlavním městě Praze a ve městech Brno, Ostrava a Plzeň magistráty

těchto měst povolit, aby prohlášení jednoho ze snoubenců, že vstupuje do

manželství, učinil jeho zástupce. Plná moc musí být písemná a podpis na ní musí být

úředně ověřen. Druhý snoubenec, se kterým má být manželství uzavřeno, musí být v

ní přesně označen, jinak manželství nevznikne.

(2) Odvolání plné moci je účinné, jen pokud se o něm druhý snoubenec dozví

předtím, než učiní prohlášení, že vstupuje do manželství.

(3) Písemná plná moc obsahuje

a)

jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě rodné příjmení, datum a místo

narození, rodná čísla a místo trvalého pobytu snoubenců a zástupce,

b)

prohlášení o příjmení snoubenců a jejich společných dětí, v mužském a ženském

tvaru,

c)

prohlášení, že zmocniteli nejsou známy okolnosti, které by uzavření manželství

vylučovaly a že je mu znám zdravotní stav druhého snoubence a že zvážil úpravu

budoucích majetkových vztahů, uspořádání budoucího bydlení a hmotné zajištění

rodiny po uzavření manželství.

(4) Zástupcem snoubence může být pouze zletilá fyzická osoba, která není zbavena

způsobilosti k právním úkonům, jejíž způsobilost k právním úkonům není omezena, a

která je stejného pohlaví jako snoubenec, kterého zastupuje.

§ 10

(1) Byl-li uzavřen občanský sňatek, nemají následné náboženské obřady právní

následky.

(2) Byl-li uzavřen církevní sňatek, nelze následně uzavřít občanský sňatek.

Hlava druhá

NEPLATNOST A NEEXISTENCE MANŽELSTVÍ

§ 11

(1) Manželství nemůže být uzavřeno se ženatým mužem nebo vdanou ženou;

neplatnost manželství vysloví soud i bez návrhu.

(2) K výroku o neplatnosti nedojde a takové manželství se stane platným, jakmile

dřívější manželství zaniklo, nebo bylo prohlášeno za neplatné.

§ 12

Manželství nemůže být uzavřeno mezi předky a potomky a mezi sourozenci; totéž

platí o příbuzenství založeném osvojením, pokud osvojení trvá. Neplatnost

manželství vysloví soud i bez návrhu.

§ 13

(1) Manželství nemůže uzavřít nezletilý. Výjimečně, jestliže je to v souladu se

společenským účelem manželství, může soud z důležitých důvodů povolit uzavření

manželství nezletilému staršímu než šestnáct let. Bez tohoto povolení je manželství

neplatné a soud vysloví neplatnost i bez návrhu.

(2) K výroku o neplatnosti manželství však nedojde a takové manželství se stane

platným jestliže manžel, který byl v době uzavření manželství nezletilý, již dovršil

osmnáctý rok, nebo jestliže manželka otěhotněla.

(3) zrušen zákonem č. 91/1998 Sb.

§ 14

(1) Manželství nemůže uzavřít osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům.

(2) Osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena, může uzavřít manželství

jen s povolením soudu.

(3) Manželství nemůže uzavřít osoba stižená duševní poruchou, která by měla za

následek omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům. Soud však může

osobě, která je stižena duševní poruchou, která by měla za následek omezení

způsobilosti k právním úkonům, uzavření manželství povolit, je-li zdravotní stav

osoby slučitelný s účelem manželství.

(4) Uzavře-li manželství osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům nebo osoba,

která trpí duševní poruchou, která by měla za následek zbavení způsobilosti k

právním úkonům, vysloví soud neplatnost manželství i bez návrhu.

(5) Uzavře-li manželství osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena,

nebo osoba stižená duševní poruchou, která by měla za následek omezení

způsobilosti k právním úkonům, bez povolení soudu, vysloví soud neplatnost tohoto

manželství na návrh kteréhokoli z manželů. Neplatnost manželství soud nevysloví,

jestliže zdravotní stav manžela se stal slučitelný s účelem manželství.

§ 15

(1) Jestliže manželství zaniklo, nelze je prohlásit za neplatné.

(2) Bylo-li manželství uzavřeno se ženatým mužem nebo vdanou ženou nebo mezi

předky a potomky a mezi sourozenci, vysloví se neplatnost i po jeho zániku. Totéž

platí o manželství uzavřeném mezi osobami, které jsou v příbuzenském poměru na

základě osvojení.

§ 15a

(1) Manželství je neplatné, jestliže prohlášení o uzavření manželství bylo učiněno v

důsledku bezprávné výhrůžky anebo omylu týkajícího se totožnosti jednoho ze

snoubenců nebo povahy právního úkonu uzavření manželství. Soud vysloví

neplatnost takového manželství na návrh kteréhokoli z manželů.

(2) Právo manžela uplatnit neplatnost manželství podle odstavce 1 zanikne uplynutím

jednoho roku ode dne, kdy se o rozhodné skutečnosti dozvěděl.

§ 16

(1) Bylo-li řízení o prohlášení manželství za neplatné na návrh některého z manželů

již zahájeno, lze neplatnost manželství vyslovit i po smrti druhého manžela.

(2) Po smrti manžela, který podal návrh na prohlášení manželství za neplatné, lze

vyslovit neplatnost manželství také tehdy, požádají-li o to do jednoho roku po jeho

smrti jeho potomci.

§ 17

(1) Manželství prohlášené za neplatné se považuje za neuzavřené.

(2) O právech a povinnostech manželů ke společnému dítět a o jejich majetkových

poměrech po prohlášení manželství za neplatné, platí obdobně ustanovení o právech

a povinnostech rozvedených manželů ke společnému dítěti a o jejich majetkových

poměrech.

§ 17a

(1) Manželství nevznikne, jestliže muž nebo žena byli k prohlášení o uzavření

manželství donuceni fyzickým násilím.

(2) Manželství nevznikne, jestliže bylo uzavřeno nezletilým mladším šestnácti let.

(3) Manželství nevznikne, jestliže nebyly dodrženy podmínky uvedené v § 4a odst. 1,

§ 4b odst. 2 a § 9.

Hlava třetí

VZTAHY MEZI MANŽELY

§ 18

Muž a žena mají v manželství stejná práva a stejné povinnosti. Jsou povinni žít

spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně

pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí.

§ 19

(1) O uspokojování potřeb rodiny jsou povinni oba manželé pečovat podle svých

schopností, možností a majetkových poměrů.

(2) Poskytování peněžních a jiných prostředků na náklady společné domácnosti

může být zcela nebo zčásti vyváženo osobní péčí o společnou domácnost a děti.

(3) Neplní-li jeden z manželů svoji povinnost hradit náklady společné domácnosti,

rozhodne na návrh druhého manžela ve věci soud.

§ 20

O záležitostech rodiny rozhodují manželé společně. Nedohodnou-li se o podstatných

věcech, rozhodne na návrh jednoho z nich soud.

§ 21

(1) Manžel je oprávněn zastupovat druhého manžela v jeho běžných záležitostech,

zejména přijímat za něho běžná plnění, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak.

(2) Jednání jednoho manžela při obstarávání běžných záležitostí rodiny zavazuje oba

manžely společně a nerozdílně.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, jestliže jiné osobě bylo známo, že druhý

manžel tyto účinky proti ní výslovně vyloučil.

Hlava čtvrtá

ZÁNIK MANŽELSTVÍ SMRTÍ, PROHLÁŠENÍM MANŽELA ZA MRTVÉHO

§ 22

(1) Manželství zaniká smrtí nebo prohlášením jednoho manžela za mrtvého. Byl-li

manžel prohlášen za mrtvého, manželství zaniká dnem, kdy rozhodnutí o tom

nabude právní moci.

(2) Bude-li prohlášení za mrtvého zrušeno, neobnoví se zaniklé manželství, jestliže

mezitím manžel toho, kdo byl prohlášen za mrtvého, uzavřel manželství nové.

Hlava pátá

ROZVOD

§ 23

zrušen zákonem č. 91/1998 Sb.

§ 24

(1) Soud může manželství na návrh některého z manželů rozvést, jestliže je

manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení

manželského soužití; bere přitom v úvahu příčiny rozvratu manželství.

(2) Mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li by to v

rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody.

§ 24a

(1) Jestliže manželství trvalo alespoň jeden rok, manželé spolu nejméně šest měsíců

nežijí a k návrhu na rozvod se druhý manžel připojí, má se za to, že podmínky

uvedené v ustanovení § 24 odst. 1 jsou splněny. Soud nezjišťuje příčiny rozvratu a

manželství rozvede, jsou-li předloženy

a)

písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy účastníků upravující pro dobu po

tomto rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti

společného bydlení a případnou vyživovací povinnost, a

b)

pravomocné rozhodnutí soudu o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí

pro dobu po rozvodu.

(2) Ustanovení § 24 odst. 2 platí obdobně.

§ 24b

(1) Návrhu na rozvod, s nímž nesouhlasí manžel, který se na rozvratu manželství

porušením manželských povinností převážně nepodílel a jemuž by byla rozvodem

způsobena zvlášť závažná újma, soud nevyhoví, pokud mimořádné okolnosti svědčí

ve prospěch zachování manželství.

(2) Jestliže však manželé spolu nežijí po dobu delší než tři roky, soud manželství

rozvede, jsou-li splněny podmínky § 24.

§ 25

Manželství nelze rozvést, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů

nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, které vydá soud v řízení podle § 176

občanského soudního řádu.

§ 26

(1) Před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, upraví

soud jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude

dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.

(2) Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud

svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu

dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby.

(3) Rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může být nahrazeno

dohodou rodičů, která ke své platnosti potřebuje schválení soudu.

(4) Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem

dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti,

a se zřetelem na životní poměry rodičů. Dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na

péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého

rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti. Soud přihlédne

rovněž k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti

rodiče, stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče dohodnout se

na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým vazbám dítěte na sourozence,

prarodiče a další příbuzné a též k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně

bytových poměrů.

(5) Soud vždy vezme v úvahu, kdo dosud kromě řádné péče o dítě dbal o jeho

výchovu po stránce citové, rozumové a mravní.

§ 27

(1) Dohoda o styku rodičů s dítětem nepotřebuje schválení soudu.

(2) Soud však styk rodičů s dítětem upraví, vyžaduje-li to zájem na jeho výchově a

poměry v rodině. Bránění oprávněnému rodiči ve styku s dítětem, pokud je

opakovaně bezdůvodné, je považováno za změnu poměrů, vyžadující nové

rozhodnutí o výchovném prostředí.

(3) Jestliže je to nutné v zájmu dítěte, soud styk dítěte s rodičem omezí nebo jej i

zakáže.

(4) Vyžaduje-li to zájem dítěte a poměry v rodině, může soud upravit styk dítěte s

prarodiči a sourozenci.

§ 28

Změní-li se poměry, může soud změnit i bez návrhu rozhodnutí nebo dohodu rodičů

o výkonu jejich rodičovských práv a povinností.

§ 29

Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do jednoho měsíce po právní

moci rozhodnutí o rozvodu oznámit matričnímu úřadu, že přijímá opět své dřívější

příjmení, popřípadě že upouští od užívání společného příjmení vedle příjmení

dřívějšího.

ČÁST DRUHÁ

VZTAHY MEZI RODIČI A DĚTMI

Hlava první

RODIČOVSKÁ ZODPOVĚDNOST

§ 30

zrušen zákonem č. 91/1998 Sb.

§ 31

(1) Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností

a)

při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový,

rozumový a mravní vývoj,

b)

při zastupování nezletilého dítěte,

c)

při správě jeho jmění.

(2) Při výkonu práv a povinností uvedených v odstavci 1 jsou rodiče povinni důsledně

chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající

stupni jeho vývoje. Mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby

nebyla dotčena důstojnost dítěte a jakkoli ohroženo jeho zdraví, jeho tělesný, citový,

rozumový a mravní vývoj.

(3) Dítě, které je schopno s ohledem na stupeň svého vývoje vytvořit si vlastní názor

a posoudit dosah opatření jeho se týkajících, má právo obdržet potřebné informace a

svobodně se vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů týkajících se podstatných

záležitostí jeho osoby a být slyšeno v každém řízení, v němž se o takových

záležitostech rozhoduje.

(4) Dítě, které žije ve společné domácnosti s rodiči, je povinno podle svých

schopností jim pomáhat. Je dále povinno přispívat i na úhradu společných potřeb

rodiny, pokud má vlastní příjem, popřípadě majetek, kterého lze použít pro společné

potřeby rodiny.

§ 32

(1) Rozhodující úlohu ve výchově dětí mají rodiče.

(2) Rodiče mají být svým osobním životem a chováním příkladem svým dětem.

§ 33

Na výchově dítěte se podílí i manžel, který není rodičem dítěte, za předpokladu, že s

ním žije ve společné domácnosti.

§ 34

(1) Rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům.

(2) Jestliže jeden z rodičů nežije, není znám nebo nemá způsobilost k právním

úkonům v plném rozsahu, náleží rodičovská zodpovědnost druhému rodiči. Totéž

platí, je-li jeden z rodičů rodičovské zodpovědnosti zbaven a nebo je-li výkon jeho

rodičovské zodpovědnosti pozastaven.

(3) Soud může přiznat rodičovskou zodpovědnost ve vztahu k péči o dítě i

nezletilému rodiči dítěte, který dosáhl věku šestnácti let, má-li potřebné předpoklady

pro výkon práv a povinností z rodičovské zodpovědnosti vyplývajících.

§ 35

Dítě je povinno své rodiče ctít a respektovat.

§ 36

Rodiče zastupují dítě při právních úkonech, ke kterým není plně způsobilé.5)

§ 37

(1) Žádný z rodičů nemůže zastoupit své dítě, jde-li o právní úkony ve věcech, při

nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmů dětí

týchž rodičů.

(2) Nemůže-li dítě zastoupit žádný z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který

bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem

zpravidla ustanoví orgán vykonávající sociálně-právní ochranu dětí (dále jen "orgán

sociálně-právní ochrany dětí").

§ 37a

(1) Jmění dítěte jsou rodiče povinni spravovat s péčí řádného hospodáře.

(2) Výnosu majetku dítěte lze použít nejprve pro jeho vlastní výživu a teprve potom

přiměřeně i pro potřebu rodiny. Majetková podstata může být dotčena jen v případě,

že by vznikl nezaviněně ze strany osob výživou povinných hrubý nepoměr mezi

poměry nezletilého dítěte a osob výživou povinných.

(3) Jakmile dítě dosáhne zletilosti, odevzdají mu rodiče jmění, které spravovali. Jsou

povinni podat vyúčtování ze správy jmění tehdy, když o to dítě požádá do jednoho

roku po skončení správy. Práva dítěte z odpovědnosti za škodu a z bezdůvodného

obohacení zůstávají nedotčena.

§ 37b

(1) V odůvodněných případech, kdy by majetkové zájmy dítěte mohly být ohroženy,

ustanoví soud pro zvýšenou ochranu jeho jmění opatrovníka. Opatrovníkem může

být ustanovena fyzická osoba, která má způsobilost k právním úkonům v plném

rozsahu, svým způsobem života zaručuje řádný výkon této funkce v zájmu dítěte a s

ustanovením opatrovníkem souhlasí.

(2) Nemůže-li být opatrovníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud

opatrovníkem zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí.

(3) Soud vymezí rozsah jmění, které bude opatrovník s péčí řádného hospodáře

spravovat. Zároveň určí, jakým způsobem má být, popřípadě nesmí být s jednotlivými

částmi nakládáno. Zejména stanoví způsob výkonu vlastnických a jiných věcných

práv a práv z duševního vlastnictví, způsob výkonu práv k cenným papírům a práv

závazkových.

(4) Opatrovník nesmí při správě jmění činit úkony, které jsou spojeny s

nepřiměřeným rizikem.

(5) Opatrovník podléhá dohledu soudu. Soud podle okolností konkrétního případu

podmíní platnost právního úkonu opatrovníka svým souhlasem a určí povinnost

pravidelného podávání zpráv o správě jmění dítěte.

(6) Opatrovník je povinen nejpozději do dvou měsíců po skončení své funkce

předložit soudu závěrečný účet ze správy jmění dítěte.

(7) Opatrovník má právo na úhradu nutných výdajů spojených se správou jmění a na

přiměřenou odměnu z výnosu majetku dítěte. Výši odměny stanoví soud.

(8) Opatrovník odpovídá za porušení povinností uvedených v odstavcích 3 a 4 podle

obecných předpisů o náhradě škody.

§ 38

(1) Děti mají společné příjmení rodičů nebo příjmení jednoho z nich, určené dohodou

při uzavření manželství.

(2) Jde-li o dítě jehož příjmení nebylo takto určeno a jehož rodiče mají příjmení

různá, dohodnou se rodiče o příjmení dítěte a oznámí to matričnímu úřadu.

(3) Nedohodnou-li se rodiče o jménu nebo příjmení dítěte, anebo není-li žádný z

rodičů znám, určí jméno nebo příjmení soud.

§ 39

(1) Uzavřou-li rodiče manželství po narození svého dítěte, bude mít dítě příjmení

určené pro jejich ostatní děti.

(2) Uzavře-li manželství matka dítěte, jehož otec není znám, mohou manželé před

matričním úřadem souhlasně prohlásit, že příjmení určené pro jejich ostatní děti bude

mít i toto dítě.

§ 40

Příjmení dítěte se nemůže podle předchozích ustanovení změnit, jakmile dítě nabude

zletilosti.

Hlava druhá

VÝCHOVNÁ OPATŘENÍ

§ 41

zrušen zákonem č. 360/1999 Sb.

§ 42

Opatření, kterými se omezuje rodičovská zodpovědnost, může určit jen soud.

§ 43

(1) Vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, může soud, neučinil-li tak orgán

sociálně-právní ochrany dětí, učinit tato opatření:

a)

napomene vhodným způsobem nezletilého, jeho rodiče a osoby, kteří narušují jeho

řádnou výchovu;

b)

stanoví nad nezletilým dohled a provádí jej za součinnosti školy, občanských

sdružení v místě bydliště nebo na pracovišti;

c)

uloží nezletilému omezení, která brání škodlivým vlivům na jeho výchovu, zejména

návštěvu podniků a zábav pro nezletilého vzhledem k jeho osobě nevhodných.

(2) Učinil-li orgán sociálně-právní ochrany dětí opatření uvedené v odstavci 1,

nepotřebuje schválení soudu. Měnit nebo rušit taková opatření může orgán, který je

učinil.

§ 44

(1) Brání-li rodiči ve výkonu jeho rodičovské zodpovědnosti závažná překážka a

vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud pozastavit výkon rodičovské zodpovědnosti.

(2) Nevykonává-li rodič řádně povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti a

vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou zodpovědnost omezí; přitom vždy

konkrétně vymezí rozsah práv a povinností, na které se omezení vztahuje.

(3) Zneužívá-li rodič svou rodičovskou zodpovědnost nebo její výkon nebo ji

závažným způsobem zanedbává, soud jej rodičovské zodpovědnosti zbaví.

(4) Dopustil-li se rodič úmyslného trestného činu proti svému dítěti či ke spáchání

trestného činu své dítě mladší patnácti let použil, popřípadě se dopustil trestného

činu jako spolupachatel, návodce či pomocník k trestnému činu spáchanému jeho

dítětem, soud vždy posoudí, zda tu nejsou důvody pro zahájení řízení o zbavení

rodičovské zodpovědnosti.

(5) Vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti rozhodnutím soudu podle předchozích

odstavců nezaniká.

§ 45

(1) Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit dítě do výchovy jiné fyzické osoby

než rodiče, jestliže tato osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se svěřením

dítěte souhlasí. Při výběru vhodné osoby dá soud přednost zpravidla příbuznému

dítěte.

(2) Dítě je možno svěřit i do společné výchovy manželů. Zemře-li jeden z manželů,

zůstává dítě ve výchově druhého manžela. Po rozvodu manželů rozhodne soud o

výchově dítěte; do rozhodnutí soudu společná výchova trvá.

(3) Do výchovy jen jednoho manžela je možno dítě svěřit pouze se souhlasem

druhého manžela. Tohoto souhlasu není třeba, jestliže druhý z manželů pozbyl

způsobilosti k právním úkonům nebo je-li opatření tohoto souhlasu spojeno s

překážkou těžko překonatelnou.

(4) Při rozhodnutí o svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče vymezí

soud rozsah jejich práv a povinností k dítěti.

Pěstounská péče

§ 45a

(1) Soud může svěřit dítě do pěstounské péče fyzické osobě (dále jen "pěstoun"),

jestliže zájem dítěte vyžaduje svěření do takové péče a osoba pěstouna poskytuje

záruku řádné výchovy dítěte.

(2) Dítě může být svěřeno též do společné pěstounské péče manželů; ustanovení §

45 odst. 2 a 3 platí obdobně.

(3) Pěstounská péče může být zrušena rozhodnutím soudu. Soud může zrušit

pěstounskou péči jen z důležitých důvodů; učiní tak vždy, jestliže o to požádá

pěstoun.

§ 45b

(1) Před rozhodnutím o svěření dítěte do pěstounské péče je soud povinen vyžádat

si vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí o tom, zda ten, kdo se má stát

pěstounem, je osobou vhodnou pro výkon této péče.

(2) Je-li dítě v ústavní výchově nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc

z rozhodnutí soudu, může být před rozhodnutím soudu o svěření dítěte do

pěstounské péče dočasně svěřeno rozhodnutím orgánu sociálně-právní ochrany dětí

do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem a splňuje stanovené podmínky;

obdobně může být do péče budoucích pěstounů svěřeno i dítě, které není v ústavní

výchově, se souhlasem rodičů. Nebude-li do tří měsíců od právní moci tohoto

rozhodnutí u soudu zahájeno řízení o svěření dítěte do pěstounské péče, rozhodnutí

o dočasném svěření dítěte pozbude právní účinky.

§ 45c

(1) Pěstoun je povinen o dítě osobně pečovat. Bylo-li dítě svěřeno do pěstounské

péče jen jednomu z manželů, platí ustanovení § 33 obdobně.

(2) Pěstoun při péči o osobu dítěte vykonává přiměřeně práva a povinnosti rodičů.

Nemá vyživovací povinnost k dítěti a právo zastupovat dítě a spravovat jeho

záležitosti má jen v běžných věcech. Má-li pěstoun za to, že rozhodnutí zákonného

zástupce dítěte není v souladu se zájmem dítěte, může se domáhat rozhodnutí

soudu.

(3) Dítě je povinno pomáhat podle svých schopností v domácnosti pěstouna; pokud

má vlastní příjem a žije ve společné domácnosti s pěstounem, je povinno přispívat i

na úhradu společných potřeb rodiny.

§ 45d

(1) Nárok na výživné určené rozhodnutím soudu na dítě, jemuž náleží příspěvek na

úhradu potřeb podle zvláštního právního předpisu,7a) přechází na stát. Je-li výživné

vyšší než příspěvek uvedený ve větě první, náleží dítěti rozdíl mezi výživným a

příspěvkem; tento rozdíl se vyplácí pěstounovi.

(2) Soud uloží rodičům, popřípadě jiným fyzickým osobám povinným poskytovat

výživné dítěti, aby toto výživné poukazovaly příslušnému orgánu, který vyplácí

pěstounovi, popřípadě zletilému dítěti příspěvek na úhradu potřeb dítěte podle

zvláštního právního předpisu.7a)

§ 46

(1) Jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná

opatření nevedla k nápravě nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče

výchovu dítěte zabezpečit, může soud nařídit ústavní výchovu nebo dítě svěřit do

péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (§ 42 zákona č. 359/1999 Sb., o

sociálně-právní ochraně dětí). Jestliže je to v zájmu nezletilého nutné, může soud

nařídit ústavní výchovu nebo dítě svěřit do péče zařízení pro děti vyžadující

okamžitou pomoc i v případě, že jiná výchovná opatření nepředcházela. Z důležitých

důvodů může soud prodloužit ústavní výchovu až na jeden rok po dosažení zletilosti.

(2) Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte

nelze zajistit náhradní rodinnou péčí nebo rodinnou péčí v zařízení pro děti

vyžadující okamžitou pomoc, která má přednost před výchovou ústavní. Pominou-li

po nařízení ústavní výchovy její důvody nebo lze-li dítěti zajistit náhradní rodinnou

péči, soud ústavní výchovu zruší.

§ 47

(1) Soud soustavně sleduje provádění výchovných opatření jím učiněných a hodnotí

jejich účinnost. Soud může požádat obec nebo okresní úřad, aby namísto soudu

sledovaly, zda jsou dodržována výchovná opatření učiněná soudem.

(2) Je-li dítě s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost samo schopno vyjádřit

svobodně svůj názor a poznatky, je třeba při výchovných opatřeních na jeho názor a

poznatky vzít zřetel.

§ 48

zrušen zákonem č. 360/1999 Sb.

§ 49

Nedohodnou-li se rodiče o podstatných věcech při výkonu rodičovské zodpovědnosti,

rozhodne soud.

§ 50

(1) Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu a nedohodnou-li se o úpravě výchovy a

výživy dítěte, může soud i bez návrhu rozhodnout, komu bude dítě svěřeno do

výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.

(2) Ustanovení § 26 až 28 platí tu obdobně.

Hlava třetí

URČENÍ RODIČOVSTVÍ

§ 50a

Matkou dítěte je žena, která dítě porodila.

§ 51

(1) Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne po zániku

manželství nebo po jeho prohlášení za neplatné, považuje se za otce manžel matky.

(2) Narodí-li se dítě ženě znovu provdané, považuje se za otce manžel pozdější, i

když se dítě narodilo před uplynutím třístého dne potom, kdy její dřívější manželství

zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné.

(3) Při počítání času, který je rozhodující pro určení otcovství, má se za to, že

manželství, toho, jenž byl prohlášen za mrtvého, zaniklo dnem, který byl v rozhodnutí

o prohlášení za mrtvého určen jako den smrti.

§ 52

(1) Za otce se jinak považuje muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným

prohlášením rodičů učiněným před matričním úřadem nebo soudem.

(2) Prohlášení nezletilého rodiče o otcovství musí být učiněno vždy před soudem.

(3) Prohlášení matky není třeba, nemůže-li pro duševní poruchu posoudit význam

svého jednání, nebo je-li opatření jejího prohlášení spojeno s těžko překonatelnou

překážkou.

§ 53

Souhlasným prohlášením rodičů lze určit otcovství k dítěti ještě nenarozenému, je-li

již počato.

§ 54

(1) Nedošlo-li k určení otcovství podle předchozích ustanovení, může dítě, matka i

muž, který o sobě tvrdí, že je otcem, navrhnout, aby otcovství určil soud.

(2) Za otce se považuje muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo

do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, pokud jeho

otcovství závažné okolnosti nevylučují.

§ 55

Není-li domnělý otec naživu, podává se návrh na určení otcovství proti opatrovníkovi,

kterého soud ustanovil.

§ 56

(1) Jestliže navrhovatel v průběhu řízení zemře, může v řízení pokračovat druhý, k

návrhu oprávněný. Do šesti měsíců po smrti dítěte mohou podat návrh na určení

otcovství též potomci navrhovatele, prokáží-li právní zájem na tomto určení.

(2) Zemře-li v průběhu řízení muž, proti kterému návrh na určení otcovství směřuje,

pokračuje soud v řízení proti opatrovníkovi, kterého ustanoví soud.

(3) Zemře-li v průběhu řízení muž, který o sobě tvrdil, že je otcem, a nepokračuje-li v

řízení dítě nebo matka, soud řízení zastaví.

§ 57

(1) Manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví, že se jeho manželce

narodilo dítě, popřít u soudu, že je jeho otcem.

(2) Jestliže manžel pozbyl způsobilost k právním úkonům a tato nezpůsobilost vznikla

před uplynutím popěrné lhůty, může otcovství popřít jeho opatrovník, a to do šesti

měsíců ode dne, kdy se dozví o narození dítěte, nebo věděl-li o jeho narození již

dříve, do šesti měsíců po svém ustanovení.

§ 58

(1) Narodí-li se dítě v době mezi stoosmdesátým dnem od uzavření manželství a

třístým dnem dnem po tom, kdy manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za

neplatné, lze otcovství popřít jen tehdy, je-li vyloučeno, že by manžel matky mohl být

otcem dítěte. Narodí-li se dítě do 300 dnů po rozvodu manželství a jiný muž o sobě

tvrdí, že je otcem dítěte, lze otcovství manžela považovat za vyloučené též na

základě souhlasného prohlášení matky, manžela a tohoto muže. Toto prohlášení

musí být učiněno v řízení o popření otcovství.

(2) Otcovství k dítěti narozenému v době mezi sto osmdesátým dnem a třístým dnem

od umělého oplodňování vykonaného se souhlasem manžela matky nelze popřít.

Otcovství však lze popřít, jestliže by se prokázalo, že matka dítěte otěhotněla jinak.

(3) Narodí-li se dítě před stoosmdesátým dnem od uzavření manželství, postačí k

tomu, aby se manžel matky nepovažoval za otce, popře-li u soudu své otcovství. To

však neplatí, jestliže manžel s matkou dítěte souložil v době, od níž neprošlo do

narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dní, nebo jestliže při

uzavření manželství věděl, že je těhotná.

§ 59

(1) Manžel má právo popřít otcovství vůči dítěti a matce, jsou-li oba na živu, a nežijeli

jeden z nich, vůči druhému. Není-li na živu ani dítě ani matka, toto právo manžel

nemá.

(2) Také matka může do šesti měsíců od narození dítěte popřít, že otcem dítěte je

její manžel. Ustanovení o popěrném právu manžela platí tu obdobně.

§ 60

Bylo-li pravomocně rozhodnuto, že pozdější manžel není otcem dítěte znovu

provdané matky, počíná šestiměsíční lhůta k popření otcovství pro dřívějšího

manžela dnem, kdy se dověděl o tomto pravomocném rozhodnutí.

§ 61

(1) Muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, může je před

soudem popřít, jen je-li vyloučeno, že by mohl být otcem dítěte a pokud neuplyne

šest měsíců ode dne, kdy bylo takto otcovství určeno; tato lhůta neskončí před

uplynutím šesti měsíců od narození dítěte.

(2) Také matka dítěte může ve stejné lhůtě popřít, že je otcem dítěte muž, jehož

otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů.

(3) Ustanovení § 57 odst. 2 a § 59 odst. 1 platí tu obdobně.

§ 62

(1) Uplynula-li lhůta stanovená pro popření otcovství jedním z rodičů, může nejvyšší

státní zástupce, vyžaduje-li to zájem dítěte, podat návrh na popření otcovství proti

otci, matce a dítěti.

(2) Není-li některý z nich na živu, může nejvyšší státní zástupce podat návrh na

popření otcovství proti ostatním z nich; není-li na živu nikdo z nich, může podat návrh

proti opatrovníkovi, kterého soud pro tuto věc ustanovil.

§ 62a

Nejvyšší státní zástupce může, a to před uplynutím lhůty stanovené pro popření

otcovství, podat návrh na popření otcovství muže, jehož otcovství bylo určeno

souhlasným prohlášením rodičů, ale který nemůže být otcem dítěte, je-li to ve

zřejmém zájmu dítěte a v souladu s ustanoveními zaručujícími základní lidská práva.

Hlava čtvrtá

OSVOJENÍ

§ 63

(1) Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem takový poměr, jaký je mezi

rodiči a dětmi, a mezi osvojencem a příbuznými osvojitele poměr příbuzenský.

Osvojitelé mají rodičovskou zodpovědnost při výchově dětí (§ 31 až 37b).

(2) O osvojení rozhoduje soud na návrh osvojitele. K návrhu na osvojení dítěte do

ciziny je osvojitel povinen připojit pravomocné rozhodnutí o souhlasu s osvojením

vydaném Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí (§ 67 odst. 3).7b)

§ 64

(1) Osvojiteli se mohou stát pouze fyzické osoby, které zaručují způsobem svého

života, že osvojení bude ku prospěchu dítěte i společnosti.

(2) Osvojitelem nemůže být ten, kdo nemá způsobilost k právním úkonům.

§ 65

(1) Mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl.

(2) Osvojit lze jen nezletilého a to jen je-li mu osvojení ku prospěchu.

§ 66

(1) Jako společné dítě mohou někoho osvojit jen manželé.

(2) Je-li osvojitel manželem, může osvojit jen se souhlasem druhého manžela; tohoto

souhlasu není třeba, jestliže druhý manžel pozbyl způsobilosti k právním úkonům

nebo je-li opatření tohoto souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou.

§ 67

(1) K osvojení je třeba souhlasu zákonného zástupce osvojovaného dítěte. Je-li toto

dítě schopno posoudit dosah osvojení, je třeba také jeho souhlasu, ledaže by tím byl

zmařen účel osvojení.

(2) K osvojení je třeba souhlasu rodiče, i když je nezletilý.

(3) K osvojení dítěte do ciziny je třeba souhlas Úřadu pro mezinárodněprávní

ochranu dětí.

§ 68

(1) Pokud jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte jeho rodiče, není třeba jejich

souhlasu, jestliže

a)

po dobu nejméně šesti měsíců soustavně neprojevovali opravdový zájem o dítě,

zejména tím, že dítě pravidelně nenavštěvovali, neplnili pravidelně a dobrovolně

vyživovací povinnost k dítěti a neprojevují snahu upravit si v mezích svých možností

své rodinné a sociální poměry tak, aby se mohli osobně ujmout péče o dítě, nebo

b)

po dobu nejméně dvou měsíců po narození dítěte neprojevili o dítě žádný zájem,

ačkoliv jim v projevení zájmu nebránila závažná překážka.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně i v případě, že rodič je nezletilý.

(3) O splnění podmínek uvedených v odstavci 1 rozhoduje ke dni podání návrhu

orgánem sociálně-právní ochrany dětí jako opatrovníkem dítěte, popřípadě rodičem

dítěte soud.

§ 68a

Souhlasu rodičů, kteří jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte, není dále třeba,

jestliže rodiče dají souhlas k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům.

Souhlas předem musí být dán osobně přítomným rodičem písemně před soudem

nebo před příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Souhlas může být dán

rodičem nejdříve šest týdnů po narození dítěte. Odvolat souhlas lze toliko do doby,

než je dítě umístěno na základě rozhodnutí do péče budoucích osvojitelů.

§ 68b

V případech uvedených v § 68 odst. 1 a § 68a je třeba k osvojení souhlasu

opatrovníka, který byl osvojovanému dítěti ustanoven v řízení o osvojení.

§ 69

(1) Před rozhodnutím soudu o osvojení musí být dítě nejméně po dobu tří měsíců v

péči budoucího osvojitele, a to na jeho náklad.

(2) O svěření dítěte, které je v ústavu nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou

pomoc z rozhodnutí soudu nebo z vůle rodičů, do péče budoucích osvojitelů

rozhodne orgán sociálně-právní ochrany dětí; ustanovení § 67 až 68b platí obdobně.

(3) Rozhodne-li se pěstoun osvojit dítě svěřené mu do pěstounské péče, nevyžaduje

se, aby před rozhodnutím soudu o osvojení bylo dítě nejméně po dobu tří měsíců v

péči pěstouna na jeho náklad, pokud pěstounská péče trvala alespoň po tuto dobu.

(4) Ustanovení odstavce 3 platí obdobně v případech, kdy se rozhodne osvojit dítě

svěřené mu do výchovy jiná fyzická osoba než rodič podle § 45, a v případech, kdy

se rozhodne osvojit dítě poručník, který o ně osobně pečuje.

§ 69a

Před rozhodnutím poučí soud osvojitele o účelu, obsahu i důsledcích osvojení.

§ 70

Soud je povinen zjistit na základě lékařského vyšetření a dalších potřebných

vyšetření zdravotní stav osvojitelů, jejich osobnostní dispozice a motivaci k osvojení

a posoudit, zda se nepříčí účelům osvojení a s výsledky svého šetření seznámit

osvojitele i zákonného zástupce osvojence. Je povinen zjistit zdravotní stav

osvojence a s výsledky svého zjištění seznámit osvojitele i zákonného zástupce

osvojence. Soud je povinen vyžádat si vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany

dětí.

§ 70a

Dítě nemůže být osvojeno, dokud rozhodnutí soudu v řízení o určení otcovství

zahájeném na návrh muže, který o sobě tvrdí, že je otcem osvojovaného dítěte,

nenabude právní moci.

§ 71

Osvojenec bude mít příjmení osvojitele. Společný osvojenec manželů bude mít

příjmení určené pro ostatní jejich děti; to platí i v případě, že osvojitelem je manžel

matky osvojence.

§ 72

(1) Osvojením zanikají práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou.

Zanikají také práva a povinnosti opatrovníka, popřípadě poručníka, který byl

ustanoven, aby za rodiče tato práva a povinnosti vykonával.

(2) Je-li osvojitel manželem jednoho z rodičů osvojence, nedotýká se osvojení vztahů

mezi osvojencem a tímto rodičem i jeho příbuznými.

§ 73

(1) Osvojení, vyjma osvojení nezrušitelného, může soud zrušit jen z důležitých

důvodů na návrh osvojence nebo osvojitele.

(2) Zrušením osvojení vznikají znovu vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem

a původní rodinou. Osvojenec bude mít opět své dřívější příjmení.

Osvojení nezrušitelné

§ 74

(1) Osvojení může být provedeno také tak, že soud na návrh osvojitele rozhodne,

aby osvojitel byl zapsán v matrice místo rodiče osvojence.

(2) Takto mohou osvojit dítě pouze manželé, nebo jeden z manželů, který žije s

některým z rodičů dítěte v manželství. Výjimečně může takto osvojit i osamělá osoba,

jestliže jsou jinak předpoklady, že toto osvojení bude plnit svoje společenské poslání.

V takovém případě soud též rozhodne, aby byl z matriky vypuštěn zápis o druhém

rodiči dítěte a nebo pozůstalý manžel po rodiči nebo osvojiteli dítěte.

(3) Toto osvojení nelze zrušit.

§ 75

Osvojit lze jen nezletilého staršího jednoho roku.

§ 76

Osvojenec může být opětovně osvojen jen v případě, že je osvojován manželem

osvojitele nebo osvojitel zemřel a nebo dřívější osvojení bylo zrušeno.

§ 77

Rozhodnutí o tom, že osvojitel bude zapsán v matrice místo rodiče osvojence, může

soud určit také dodatečně, pokud osvojenec nedosáhl zletilosti, a to i v případech

osvojení provedeného podle dřívějších předpisů. Nebyl-li v řízení o osvojení

osvojenec slyšen, není k tomuto rozhodnutí zapotřebí jeho souhlasu.

Hlava pátá

PORUČENSTVÍ A OPATROVNICTVÍ

Poručenství

§ 78

Jestliže rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich

rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo nemají způsobilost k právním

úkonům v plném rozsahu, ustanoví soud dítěti poručníka, který bude nezletilého

vychovávat, zastupovat a spravovat jeho majetek místo jeho rodičů.

§ 79

(1) Není-li to v rozporu se zájmy dítěte, ustanoví soud poručníkem především toho,

koho doporučili rodiče. Nebyl-li nikdo takto doporučen, ustanoví soud poručníkem

někoho z příbuzných a nebo osob blízkých dítěti nebo jeho rodině, popřípadě jinou

fyzickou osobu.

(2) Poručníky nezletilého dítěte mohou být ustanoveni i manželé.

(3) Nemůže-li být poručníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud poručníkem

orgán sociálně-právní ochrany dětí.

(4) Dokud není dítěti ustanoven poručník nebo dokud se ustanovený poručník

neujme své funkce, činí neodkladné úkony v zájmu dítěte a v jeho zastoupení orgán

sociálně-právní ochrany dětí.

§ 80

(1) Poručník odpovídá soudu za řádné plnění této funkce a podléhá jeho

pravidelnému dozoru. Zejména je povinen podávat soudu zprávy o osobě poručence

a účty ze správy jeho jmění. Soud však může poručníka zprostit povinnosti podávat

podrobné vyúčtování, nepřesahují-li výnosy jmění pravděpodobné náklady na

výchovu a výživu poručence.

(2) Je-li správa jmění poručence spojena se značnou námahou, může soud

poručníkovi na jeho žádost přiznat z tohoto jmění přiměřenou odměnu ročně a nebo

při skončení správy.

(3) Poručník je povinen nejdéle do dvou měsíců po skončení svého poručenství

předložit soudu závěrečný účet ze správy jmění poručence. Této povinnosti může

soud poručníka zprostit.

(4) Jakékoli rozhodnutí poručníka v podstatné věci týkající se dítěte vyžaduje

schválení soudem.

(5) Ustanovení § 37b zde platí obdobně.

§ 81

Na vztahy poručníka (poručníků) a dítěte se přiměřeně vztahují ustanovení o právech

a povinnostech rodičů a dětí. Funkce poručníka nezakládá vyživovací povinnost k

dítěti.

§ 82

(1) Soud zprostí poručníka poručenství na jeho návrh.

(2) Soud poručníka odvolá, jestliže se stane pro výkon funkce poručníka nezpůsobilý

nebo porušuje své povinnosti.

(3) V případě rozvodu manželů, kteří byli ustanoveni do funkce poručníků, soud vždy

posoudí, zda je v zájmu dítěte, aby tuto funkci vykonávali nadále oba rozvedení

manželé. V opačném případě jednoho z nich poručenství zprostí.

Opatrovnictví

§ 83

(1) Vedle případu střetu zájmů zákonných zástupců a dítěte nebo mezi dětmi týchž

rodičů navzájem (§ 37 odst. 1), ohrožení majetkových zájmů dítěte (§ 37b), omezení

rodičovské zodpovědnosti (§ 44 odst. 2) a řízení o osvojení (§ 68b) ustanoví soud

opatrovníka též v případech, kdy je to v zájmu dítěte z jiných důvodů třeba.

(2) V takových případech lze ustanovit opatrovníkem i orgán sociálně-právní ochrany

dětí.

§ 84

Rozsah práv a povinností opatrovníka vymezí soud z hlediska účelu, pro který byl

opatrovník ustanoven, aby ochrana zájmů nezletilého byla plně zajištěna.

ČÁST TŘETÍ

VÝŽIVNÉ

Hlava první

VZÁJEMNÁ VYŽIVOVACÍ POVINNOST RODIČŮ A DĚTÍ

§ 85

(1) Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy

schopny se živit.

(2) Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a

majetkových poměrů. Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů.

(3) Při určení rozsahu jejich vyživovací povinnosti přihlíží se k tomu, který z rodičů a v

jaké míře o dítě osobně pečuje. Žijí-li rodiče spolu, přihlédne se k péči rodičů o

společnou domácnost.

§ 85a

(1) Rodič, který má příjmy z jiné než závislé činnosti podléhající dani z příjmů,8) je

povinen soudu prokázat své příjmy, předložit podklady pro zhodnocení svých

majetkových poměrů a umožnit soudu zjistit i další skutečnosti potřebné pro

rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle zvláštních předpisů. Nesplní-li

rodič tuto povinnost, má se za to, že jeho průměrný měsíční příjem činí

patnáctinásobek částky životního minima potřebné k zajištění výživy a ostatních

základních osobních potřeb tohoto rodiče podle zákona o životním minimu.9)

(2) Tam, kde to majetkové poměry povinného rodiče připouštějí, lze za odůvodněné

potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor zabezpečujících zejména přípravu na

budoucí povolání.

§ 86

(1) Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu, upraví soud rozsah jejich vyživovací

povinnosti nebo schválí jejich dohodu o výši výživného (§ 50).

(2) Soud postupuje stejným způsobem, žijí-li rodiče spolu, avšak jeden z nich neplní

dobrovolně své povinnosti k nezletilému dítěti.

(3) Výživné zletilých dětí upraví soud jen na návrh.

§ 87

(1) Děti, které jsou schopny samy se živit, jsou povinny zajistit svým rodičům slušnou

výživu, jestliže toho potřebují.

(2) Každé dítě plní tuto vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru

jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a

majetkovým poměrům ostatních dětí.

Hlava druhá

VYŽIVOVACÍ POVINNOST MEZI OSTATNÍMI PŘÍBUZNÝMI

§ 88

(1) Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

(2) Pokud potomci nemohou své vyživovací povinnosti dostát, přechází tato

povinnost na předky. Příbuzní vzdálenější mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li

tuto povinnost plnit příbuzní bližší.

(3) Stanoví-li soud výživné pro nezletilé dítě, platí ustanovení § 85a obdobně.

§ 89

Je-li několik povinných, kteří jsou příbuzní v témže stupni, plní každý z nich

vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností,

možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým

poměrům ostatních.

§ 90

Právo na výživné přísluší oprávněným, jen pokud toho nutně potřebují.

Hlava třetí

VYŽIVOVACÍ POVINNOST MEZI MANŽELI

§ 91

(1) Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost.

(2) Neplní-li jeden z manželů tuto povinnost, určí soud na návrh některého z nich její

rozsah, přičemž přihlédne k péči o společnou domácnost. Rozsah vyživovací

povinnosti stanoví tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně

stejná. Nedohodnou-li se, rozhodne soud o příspěvku na výživu na návrh některého

z nich.

(3) Tato vyživovací povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí.

Hlava čtvrtá

VÝŽIVNÉ ROZVEDENÉHO MANŽELA

§ 92

(1) Rozvedený manžel, který není schopen sám se uživit, může žádat od bývalého

manžela, aby mu přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a

majetkových poměrů. Nedohodnou-li se, rozhodne soud o výživném na návrh

některého z nich.

(2) Tato povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům.

§ 93

(1) Soud může rozvedenému manželovi, který se porušením manželských povinností

na rozvratu manželství převážně nepodílel a kterému byla rozvodem způsobena

závažná újma, přiznat proti jeho bývalému manželovi výživné ve stejném rozsahu,

jako je vyživovací povinnost mezi manžely podle § 91 odst. 2.

(2) Výživné podle odstavce 1 lze přiznat nejdéle na dobu tří let od rozvodu.

§ 94

(1) Právo na výživné zanikne, jestliže oprávněný manžel uzavře nové manželství

nebo povinný manžel zemře.

(2) Právo na výživné zanikne též poskytnutím jednorázové částky na základě

písemné smlouvy.

Hlava pátá

PŘÍSPĚVEK NA VÝŽIVU A ÚHRADU NĚKTERÝCH NÁKLADŮ NEPROVDANÉ

MATCE

§ 95

(1) Otec dítěte, za kterého není matka dítěte provdána, je povinen matce přispívat

přiměřeně na úhradu výživy po dobu dvou let, jakož i na úhradu nákladů spojených s

těhotenstvím a slehnutím.

(2) K zajištění úhrady těchto nákladů, jakož i k zajištění výživy dítěte po dobu, po níž

by zaměstnankyni podle zvláštního předpisu náležela mateřská dovolená,10) může

soud na návrh těhotné ženy uložit tomu, jehož otcovství je pravděpodobné, aby

potřebnou částku poskytl předem.

(3) Právo žádat úhradu nákladů podle odstavce 1 se promlčí ve třech letech ode dne

slehnutí.

Hlava šestá

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

§ 96

(1) Při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného,

jakož i k schopnostem, možnostem a majektovým poměrům povinného. Při

hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud,

zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či

výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje

nepřiměřená majetková rizika.

(2) Výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy.

§ 97

(1) Výživné je třeba platit v pravidelných opětujících se částkách, s výjimkou případů

podle § 94 odst. 2 a § 97 odst. 2, které jsou splatné vždy na měsíc dopředu.

(2) U výživného pro dítě může soud v případech hodných zvláštního zřetele

rozhodnout o povinnosti složit peněžní částku pro výživné splatné v budoucnosti.

Učiní přitom příslušná opatření zaručující pravidelnou výplatu měsíčních splátek

odpovídajících stanovenému výživnému.

(3) Proti pohledávkám na výživné je započtení vzájemných pohledávek přípustné jen

dohodou. Proti pohledávkám na výživné, které je poskytováno nezletilým dětem, není

však takové započtení přípustné.

§ 98

(1) Právo na výživné se nepromlčuje. Lze je však přiznat jen ode dne zahájení

soudního řízení; u výživného pro nezletilé děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto

dne.

(2) Práva na jednotlivá opětující se plnění výživného, jakož i ostatní práva na

peněžitá plnění vyplývající z tohoto zákona se však promlčují.

§ 99

(1) Změní-li se poměry, může soud i bez návrhu změnit dohody a soudní rozhodnutí

o výživném pro nezletilé děti. Dojde-li k zrušení nebo snížení tohoto výživného za

minulou dobu, spotřebované výživné se nevrací.

(2) Nejde-li o výživné pro nezletilé děti, může dojít ke změně nebo k zrušení pouze

na návrh.

§ 100

zrušen zákonem č. 91/1998 Sb.

§ 101

(1) Kdo zcela nebo zčásti splnil za jiného vyživovací povinnost, je oprávněn na něm

požadovat úhradu tohoto plnění. To platí i tehdy, jestliže příspěvek na výživu v zájmu

oprávněného poskytne orgán stanovený zvláštním předpisem.11)

(2) Promlčení tohoto nároku se řídí ustanovením § 101 občanského zákoníku.

§ 102

Jestliže orgán stanovený zvláštním předpisem11) poskytl příspěvek na výživu a

výživné bylo určeno soudním rozhodnutím, přechází na něj nárok toho, jenž je z

rozhodnutí oprávněn, a to až do výše poskytnutého příspěvku.

§ 103

Rozhodne-li soud o umístění dítěte do ústavní nebo ochranné výchovy, upraví také

rozsah vyživovací povinnosti rodičů pokud jeho potřeby nejsou kryty platbou podle

zvláštních právních předpisů.12)

ČÁST ČTVRTÁ

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 104

Ustanovení občanského zákoníku se použijí tehdy, nestanoví-li tento zákon něco

jiného.

§ 104a

Působnosti stanovené krajskému úřadu, obecnímu úřadu obce s rozšířenou

působností, matričnímu úřadu, obecnímu úřadu nebo starostovi, zástupci starosty

nebo pověřenému členu zastupitelstva obce podle tohoto zákona jsou výkonem

přenesené působnosti.

§ 104b

Pokud snoubenci v době od 1. srpna 1998 do 31. prosince 2002 učinili prohlášení o

uzavření manželství před funkcionářem obce, který k tomu nebyl podle § 4 odst. 1

oprávněn, manželství na základě takového prohlášení vzniklo, jestliže byly splněny

ostatní zákonné podmínky pro vznik manželství a jestliže soud nerozhodl jinak. To

však platí pouze v případě, že snoubenci byli se zřetelem ke všem okolnostem v

dobré víře, že spolu uzavřeli manželství.

§ 105

(1) Úprava společného jmění manželů a společného nájmu je stanovena v § 143 až

151 a § 703 až 709 občanského zákoníku.

(2) Pro účely ustanovení § 706 odst. 1 občanského zákoníku se děti svěřené do

výchovy jiné fyzické osoby (§ 45) a děti, o které osobně pečuje jejich poručník (§ 78),

považují za děti vlastní.

§ 106

Dohody a soudní rozhodnutí, kterými byla stanovena před účinností tohoto zákona

vyživovací povinnost rozvedených manželů vůči sobě navzájem, mohou být na návrh

jednoho z manželů soudem změněny nebo zrušeny, jsou-li v rozporu s tímto

zákonem.

§ 107

Osvojení provedená podle dosavadních předpisů, s výjimkou osvojení se zápisem

osvojitele místo rodiče do matriky, se považují za osvojení podle ustanovení § 63 až

73 tohoto zákona.

§ 108

Zrušují se:

1.

zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném,

2.

zákon č. 266/1949 Sb., o zatímních změnách v některých občanských věcech

právních,

3.

zákon č. 59/1952 Sb., o uzavírání manželství cizinci,

4.

zákon č. 69/1952 Sb., o sociálně právní ochraně mládeže,

5.

zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 61/1955 Sb., o změně

předpisů o rozvodu,

6.

zákon č. 15/1958 Sb., o změně předpisů o osvojení,

7.

nařízení ministerstva spravedlnosti č. 70/1952 Sb., kterým se provádí zákon o

sociálně právní ochraně mládeže,

8.

zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 58/1955 Sb., o dětských

příspěvcích a ochranné výchově,

9.

vládní nařízení č. 73/1956 Sb., kterým se přenáší působnost úřadoven ochrany

mládeže na výkonné orgány národních výborů.

Trascina file per caricare