Print Friendly, PDF & Email

Il provvedimento è disponibile nelle seguenti lingue:

USNESENÍ
předsednictva České národní rady
ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení
LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD
jako součásti ústavního pořádku České republiky.

Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.

Předsednictvo České národní rady se usneslo takto:

Předsednictvo České národní rady vyhlašuje LISTINU ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součást ústavního pořádku České republiky.

Uhde v.r.

LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD

Federální shromáždění na základě návrhů České národní rady a Slovenské národní rady, uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona, navazujíc na obecně sdílené hodnoty lidství a na demokratické a samosprávné tradice našich národů, pamětlivo trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly v naší vlasti potlačovány, vkládajíc naděje do zabezpečení těchto práv společným úsilím všech svobodných národů, vycházejíc z práva českého národa a slovenského národa na sebeurčení, připomínajíc si svůj díl odpovědnosti vůči budoucím generacím za osud veškerého lidstva na Zemi a vyjadřujíc vůli, aby se Česká a Slovenská Federativní Republika důstojně zařadila mezi státy, jež tyto hodnoty ctí, usneslo se na této Listině základních práv a svobod:

Hlava první

Obecná ustanovení

Článek 1
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

Článek 2
(1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.
(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
(3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

 

Článek 3
(1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
(2) Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.
(3) Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.

Článek 4
(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
(2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") upraveny pouze zákonem.
(3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.
(4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.

 

Hlava druhá

Lidská práva a základní svobody

Oddíl první

Základní lidská práva a svobody

Článek 5
Každý je způsobilý mít práva.

 

Článek 6
(1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.
(2) Nikdo nesmí být zbaven života.
(3) Trest smrti se nepřipouští.
(4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.

 

Článek 7
(1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.
(2) Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.

 

Článek 8
(1) Osobní svoboda je zaručena.
(2) Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku.
(3) Obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v případech stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Soudce musí zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na svobodu.
(4) Zatknout obviněného je možno jen na písemný odůvodněný příkaz soudce. Zatčená osoba musí být do 24 hodin odevzdána soudu. Soudce musí zatčenou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě nebo ji propustit na svobodu.
(5) Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.
(6) Zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů.

 

Článek 9
(1) Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na:
a) práce ukládané podle zákona osobám ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osobám vykonávajícím jiný trest nahrazující trest odnětí svobody,
b) vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou zákonem namísto povinné vojenské služby,
c) službu vyžadovanou na základě zákona v případě živelních pohrom, nehod, nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy, zdraví nebo značné majetkové hodnoty,
d) jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv druhých.

 

Článek 10
(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.
(2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.
(3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.

 

Článek 11
(1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
(2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice.
(3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.
(4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.
(5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.

 

Článek 12
(1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.
(2) Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.
(3) Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy.

 

Článek 13
Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.

 

Článek 14
(1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.
(2) Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní Republiky, má právo svobodně je opustit.
(3) Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody.
(4) Každý občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti.
(5) Cizinec může být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem.

 

Článek 15
(1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.
(2) Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena.
(3) Nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Podrobnosti stanoví zákon.

 

Článek 16
(1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu.
(2) Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.
(3) Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách.
(4) Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.

 

Oddíl druhý

Politická práva

Článek 17
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.
(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
(5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.

 

Článek 18
(1) Petiční právo je zaručeno; ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi.
(2) Peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu.
(3) Peticemi se nesmí vyzývat k porušování základních práv a svobod zaručených Listinou.

 

Článek 19
(1) Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.
(2) Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy.

 

Článek 20
(1) Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích.
(2) Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich.
(3) Výkon těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých.
(4) Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení jsou odděleny od státu.

 

Článek 21
(1) Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.
(2) Volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená zákonem.
(3) Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon.
(4) Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.

 

Článek 22
Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.

 

Článek 23
Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.

 

Hlava třetí

Práva národnostních a etnických menšin

Článek 24
Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu.

 

Článek 25
(1) Občanům tvořícím národní nebo etnické menšiny se zaručuje všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a sdružovat se v národnostních sdruženích. Podrobnosti stanoví zákon.
(2) Občanům příslušejícím k národnostním a etnickým menšinám se za podmínek stanovených zákonem zaručuje též
a) právo na vzdělání v jejich jazyku,
b) právo užívat jejich jazyka v úředním styku,
c) právo účasti na řešení věcí týkajících se národnostních a etnických menšin.

 

Hlava čtvrtá

Hospodářská, sociální a kulturní práva

Článek 26
(1) Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.
(2) Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.
(3) Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon.
(4) Zákon může stanovit odchylnou úpravu pro cizince.

 

Článek 27
(1) Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů.
(2) Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo v odvětví.
(3) Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých.
(4) Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.

 

Článek 28
Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon.

 

Článek 29
(1) Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky.
(2) Mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání.
(3) Podrobnosti stanoví zákon.

 

Článek 30
(1) Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.
(2) Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.
(3) Podrobnosti stanoví zákon.

 

Článek 31
Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.

 

Článek 32
(1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.
(2) Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající pracovní podmínky.
(3) Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva.
(4) Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.
(5) Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu.
(6) Podrobnosti stanoví zákon.

 

Článek 33
(1) Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon.
(2) Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách.
(3) Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem; na takových školách se může vzdělání poskytovat za úplatu.
(4) Zákon stanoví, za jakých podmínek mají občané při studiu právo na pomoc státu.

 

Článek 34
(1) Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem.
(2) Právo přístupu ke kulturnímu bohatství je zaručeno za podmínek stanovených zákonem.

 

Článek 35
(1) Každý má právo na příznivé životní prostředí.
(2) Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů.
(3) Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.

 

Hlava pátá

Právo na soudní a jinou právní ochranu

Článek 36
(1) Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
(2) Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.
(3) Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.
(4) Podmínky a podrobnosti upravuje zákon.

 

Článek 37
(1) Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.
(2) Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.
(3) Všichni účastníci jsou si v řízení rovni.
(4) Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka.

 

Článek 38
(1) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.
(2) Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

 

Článek 39
Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.

 

Článek 40
(1) Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.
(2) Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.
(3) Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven soudem. Zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce.
(4) Obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven.
(5) Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje uplatnění mimořádných opravných prostředků v souladu se zákonem.
(6) Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.

 

Hlava šestá

Ustanovení společná

Článek 41
(1) Práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 až 31, čl. 32 odst. 1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí.
(2) Kde se v Listině mluví o zákonu, rozumí se tím zákon Federálního shromáždění, jestliže z ústavního rozdělení zákonodárné pravomoci nevyplývá, že úprava přísluší zákonům národních rad.

 

Článek 42
(1) Pokud Listina používá pojmu "občan", rozumí se tím státní občan České a Slovenské Federativní Republiky.
(2) Cizinci požívají v České a Slovenské Federativní Republice lidských práv a základních svobod zaručených Listinou, pokud nejsou přiznána výslovně občanům.
(3) Pokud dosavadní předpisy používají pojmu "občan", rozumí se tím každý člověk, jde-li o základní práva a svobody, které Listina přiznává bez ohledu na státní občanství.

 

Článek 43
Česká a Slovenská Federativní Republika poskytuje azyl cizincům pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod. Azyl může být odepřen tomu, kdo jednal v rozporu se základními lidskými právy a svobodami.

 

Článek 44
Zákon může soudcům a prokurátorům omezit právo na podnikání a jinou hospodářskou činnost a právo uvedené v čl. 20 odst. 2; zaměstnancům státní správy a územní samosprávy ve funkcích, které určí, též právo uvedené v čl. 27 odst. 4; příslušníkům bezpečnostních sborů a příslušníkům ozbrojených sil též práva uvedená v čl. 18, 19 a čl. 27 odst. 1 až 3, pokud souvisí s výkonem služby. Osobám v povoláních, která jsou bezprostředně nezbytná pro ochranu života a zdraví, může zákon omezit právo na stávku.

 

Trascina file per caricare

Charter of Fundamental Rights and Basic Freedoms

Resolution

of the Presidium of the Czech National Council of 16 December 1992
on the declaration of the Charter of Fundamental Rights and Basic Freedoms as a part of the constitutional order of the Czech Republic

The Presidium of the Czech National Council has adopted the following Resolution:

The Presidium of the Czech National Council hereby declares the Charter of Fundamental Rights and Basic Freedoms as a part of the constitutional order of the Czech Republic.

 

Charter of Fundamental Rights and Basic Freedoms

 

The Federal Assembly,

on the basis of the proposals of the Czech National Council and the Slovak National Council, Recognizing the inviolability of the natural rights of man, the rights of citizens, and the sovereignty of the law, Proceeding from the universally-shared values of humanity and from our nations‘ traditions of democracy and self-government, Mindful of the bitter experience of periods when human rights and fundamental freedoms were suppressed in our homeland, Placing hope in the common endeavors of all free nations to safeguard these rights, Ensuing from the Czech and Slovak nations‘ right to self-determination, Recalling its share of responsibility towards future generations for the fate of all life on Earth, and Expressing the resolve that the Czech and Slovak Federal Republic should join in dignity the ranks of countries cherishing these values, Has enacted this Charter of Fundamental Rights and Basic Freedoms:

Chapter One

General Provisions

 

Article 1

All people are free, have equal dignity, and enjoy equality of rights. Their fundamental rights and basic freedoms are inherent, inalienable, non-prescriptible, and not subject to repeal.

 

Article 2

(1) Democratic values constitute the foundation of the state, so that it may not be bound either by an exclusive ideology or by a particular religious faith.

(2) State authority may be asserted only in cases and within the bounds provided for by law and only in the manner prescribed by law.

(3) Everyone may do that which is not prohibited by law; and nobody may be compelled to do that which is not imposed upon him by law.

 

Article 3

(1) Everyone is guaranteed the enjoyment of her fundamental rights and basic freedoms without regard to gender, race, color of skin, language, faith and religion, political or other conviction, national or social origin, membership in a national or ethnic minority, property, birth, or other status.

(2) Everybody has the right freely to choose his nationality. It is prohibited to influence this choice in any way, just as is any form of pressure aimed at suppressing a person‘s national identity.

(3) Nobody may be caused detriment to her rights merely for asserting her fundamental rights and basic freedoms.

 

Article 4

(1) Duties may be imposed upon persons only on the basis of and within the bounds of law, and only while respecting the fundamental rights and basic freedoms of the individual.

(2) Limitations may be placed upon the fundamental rights and basic freedoms only by law and under the conditions prescribed in this Charter of Fundamental Rights and Basic Freedoms (hereinafter "Charter").

(3) Any statutory limitation upon the fundamental rights and basic freedoms must apply in the same way to all cases which meet the specified conditions.

(4) In employing the provisions concerning limitations upon the fundamental rights and basic freedoms, the essence and significance of these rights and freedoms must be preserved. Such limitations are not to be misused for purposes other than those for which they were laid down.

Chapter Two

Human Rights and Fundamental Freedoms

Division One

Fundamental Human Rights and Freedoms

 

Article 5

Everyone has the capacity to possess rights.

 

Article 6

(1) Everyone has the right to life. Human life is worthy of protection even before birth.

(2) Nobody may be deprived of his life.

(3) The death penalty is prohibited.

(4) Deprivation of life is not inflicted in contravention of this Article if it occurs in connection with conduct which is not criminal under the law.

 

Article 7

(1) The inviolability of the person and of her private life is guaranteed. They may be limited only in cases provided for by law.

(2) No one may be subjected to torture or to cruel, inhuman, or degrading treatment or punishment.

 

Article 8

(1) Personal liberty is guaranteed.

(2) No one may be prosecuted or deprived of her liberty except on the grounds and in the manner specified by law. No one may be deprived of her liberty merely on the grounds of inability to fulfill a contractual obligation.

(3) A person accused of or suspected of having committed a criminal act may be detained only in cases specified by law. A person who is detained shall promptly be informed of the grounds for the detention, questioned, and within forty-eight hours at the latest, either released or turned over to a court. A judge must question the detained person and decide, within twenty-four hours of receiving him, whether the person shall be placed in custody or released.

(4) A person accused of a criminal act may be arrested only on the basis of a warrant issued by a judge in writing and stating the reasons for the arrest. The arrested person shall be turned over to a court within twenty-four hours. A judge shall question the arrested person and decide, within twenty-four hours, whether the person shall be placed or released.

(5) A person may be placed in custody only on the grounds and for the length of time laid down in a law, and only on the basis of a judicial decision.

(6) The law shall specify the cases in which a person may be committed to or kept in a medical institution without her consent. A court must be notified within twenty-four hours that such a measure has been taken, and it shall decide within seven days whether the placement was proper.

 

Article 9

(1) No one may be subjected to forced labor or service.

(2) The provision of paragraph 1 shall not apply to:

a) labor imposed in accordance with law upon persons serving a prison sentence or upon persons serving other penalties that take the place of the penalty of imprisonment,
b) military service or some other service provided for by law in place of compulsory military service,
c) service required on the basis of law in the event of natural disasters, accidents, or other danger threatening human life, health, or property of significant value,
d) conduct imposed by law for the protection of life, health, or the rights of others.

 

Article 10

(1) Everyone has the right to demand that his human dignity, personal honor, and good reputation be respected, and that his name be protected.

(2) Everyone has the right to be protected from any unauthorized intrusion into her private and family life.

(3) Everyone has the right to be protected from the unauthorized gathering, public revelation, or other misuse of his personal data.

 

Article 11

(1) Everyone has the right to own property. Each owner‘s property right shall have the same content and enjoy the same protection. Inheritance is guaranteed.

(2) The law shall designate that property necessary for securing the needs of the entire society, the development of the national economy, and the public welfare, which may be owned exclusively by the state, a municipality, or by designated legal persons; the law may also provide that certain items of property may be owned exclusively by citizens or legal persons with their headquarters in the Czech and Slovak Federal Republic.

(3) Ownership entails obligations. It may not be misused to the detriment of the rights of others or in conflict with legally protected public interests. Property rights may not be exercised so as to harm human health, nature, or the environment beyond the limits laid down by law.

(4) Expropriation or some other mandatory limitation upon property rights is permitted in the public interest, on the basis of law, and for compensation.

(5) Taxes and fees shall be levied only pursuant to law.

 

Article 12

(1) A person‘s dwelling is inviolable. It may not be entered without the permission of the person living there.

(2) A dwelling may be searched only for the purposes of a criminal proceeding on the basis of a search warrant issued by a judge in writing and giving the reasons therefor. The manner in which a dwelling may be searched shall be set down in a law.

(3) Other encroachments upon the inviolability of a dwelling may be permitted by law only if such is necessary in a democratic society for the protection of the life or health of individuals, for the protection of the rights and freedoms of others, or in order to avert a serious threat to public security and order. If a dwelling is also used for a business enterprise of for carrying on other economic activities, the law may also permit such an encroachment if it is necessary to fulfill the duties of public administration.

 

Article 13

No one may violate the confidentiality of letters or other papers or records, whether privately kept or sent by post or by some other means, except in the cases and in the manner designated by law. The confidentiality of communications sent by telephone, telegraph, or by other similar devices is guaranteed in the same way.

 

Article 14

(1) The liberty of movement and the freedom of the choice of residence is guaranteed.

(2) Everyone who is legitimately staying within the territory of the Czech and Slovak Federal Republic has the right freely to leave it.

(3) These freedoms may be limited by law if such is unavoidable for the security of the state, the maintenance of public order, the protection of the rights and freedoms of others or, in demarcated areas, for the purpose of protecting nature.

(4) Every citizen is free to enter the territory of the Czech and Slovak Federal Republic. No citizen may be forced to leave his homeland.

(5) An alien may be expelled only in cases specified by the law.

 

Article 15

(1) The freedom of thought, conscience, and religious conviction is guaranteed. Everyone has the right to change her religion or faith or to be non-denominational.

(2) The freedom of scholarly research and of artistic creation is guaranteed.

(3) No one may be compelled to perform military service if such is contrary to his conscience or religious conviction. Detailed provisions shall be laid down in a law.

 

Article 16

(1) Everyone has the right freely to manifest her religion or faith, either alone or in community with others, in private or public, through worship, teaching, practice, and observance.

(2) Churches and religious societies govern their own affairs; in particular, they establish their own bodies and appoint their clergy, as well as found religious orders and other church institutions, independent of state authorities.

(3) The conditions under which religious instruction may be given at state schools shall be set by law.

(4) The exercise of these rights may be limited by law in the case of measures necessary in a democratic society for the protection of public safety and order, health and morals, or the rights and freedoms of others.

Division Two

Political Rights

 

Article 17

(1) The freedom of expression and the right to information are guaranteed.

(2) Everyone has the right to express his views in speech, in writing, in the press, in pictures, or in any other form, as well as freely to seek, receive, and disseminate ideas and information irrespective of the frontiers of the state.

(3) Censorship is not permitted.

(4) The freedom of expression and the right to seek and disseminate information may be limited by law in the case of measures that are necessary in a democratic society for protecting the rights and freedoms of others, the security of the state, public security, public health, or morals.

(5) State bodies and territorial self-governing bodies are obliged, in an appropriate manner, to provide information with respect to their activities. Conditions therefor and the implementation thereof shall be provided for by law.

 

Article 18

(1) The right of petition is guaranteed; in matters of public or other communal interest, everyone has the right, on her own or together with other individuals, to address state bodies or territorial self-governing bodies with requests, proposals, or complaints.

(2) Petitions may not be misused to intrude upon the independence of the courts.

(3) Petitions may not be misused for the purpose of calling for the violation of the fundamental rights and freedoms guaranteed by this Charter.

 

Article 19

(1) The right of peaceful assembly is guaranteed.

(2) The exercise of this right may be limited by law in the case of assemblies held in public places, if it concerns measures that are necessary in a democratic society for the protection of the rights and freedoms of others, public order, health, morals, property, or the security of the state. However, an assembly shall not be made to depend on the grant of permission by a public administrative authority.

 

Article 20

(1) The right of association is guaranteed. Everybody has the right to associate together with others in clubs, societies, and other associations.

(2) Citizens also have the right to form political parties and political movements and to associate in them.

(3) The exercise of these rights may be limited only in cases specified by law, if it involves measures that are necessary in a democratic society for the security of the state, the protection of public security and public order, the prevention of crime, or the protection of the rights and freedoms of others.

(4) Political parties and political movements, as well as other associations, are separate from the state.

 

Article 21

(1) Citizens have the right to participate in the administration of public affairs either directly or through the free election of their representatives.

(2) Elections must be held within terms not exceeding the regular electoral terms provided for by law.

(3) The right to vote is universal and equal, and shall be exercised by secret ballot. The conditions for exercising the right to vote shall be provided for by law.

(4) Citizens shall have access, on an equal basis, to any elective and other public office.

 

Article 22

Any statutory provisions relating to political rights and freedoms, as well as the interpretation and application of them, shall make possible and protect the free competition among political forces in a democratic society.

Article 23

Citizens have the right to put up resistance to any person who would do away with the democratic order of human rights and fundamental freedoms established by this Charter, if the actions of constitutional institutions or the effective use of legal means have been frustrated.

Chapter Three

The Rights of National and Ethnic Minorities

 

Article 24

A person‘s affiliation with any national or ethnic minority group may not be to her detriment.

 

Article 25

(1) Citizens who constitute a national or ethnic minority are guaranteed all-round development, in particular, the right to develop, together with other members of the minority, their own culture, the right to disseminate and receive information in their native language, and the right to associate in national associations. Detailed provisions shall be set down by law.

(2) Citizens belonging to national and ethnic minority groups are also guaranteed, under the conditions set down by law:

a) the right to education in their own language,

b) the right to use their own language when dealing with officials,

c) the right to participate in the resolution of affairs that concern national and ethnic minorities.

Chapter Four

Economic, Social, and Cultural Rights

 

Article 26

(1) Everybody has the right to the free choice of his profession and to the training for that profession, as well as to engage in commercial and economic activity.

(2) Conditions and limitations may be set by law upon the right to engage in certain professions or activities.

(3) Everybody has the right to acquire the means of her livelihood by work. The state shall provide an adequate level of material security to those citizens who are unable, through no fault of their own, to exercise this right; conditions shall be provided for by law.

(4) Different statutory rules may apply to aliens.

 

Article 27

(1) Everyone has the right to associate freely with others for the protection of his economic and social interests.

(2) Trade unions shall be established independently of the state. No limits may be placed upon the number of trade union organizations, nor may any of them be given preferential treatment in a particular enterprise or sector of industry.

(3) The activities of trade unions and the formation and activities of similar associations for the protection of economic and social interests may be limited by law in the case of measures necessary in a democratic society for the protection of the security of the state, public order, or the rights and freedoms of others.

(4) The right to strike is guaranteed under the conditions provided for by law; this right does not appertain to judges, prosecutors, or members of the armed forces or security corps.

 

Article 28

Employees have the right to fair remuneration for their work and to satisfactory work conditions. Detailed provisions shall be set by law.

 

Article 29

(1) Women, adolescents, and persons with health problems have the right to increased protection of their health at work and to special work conditions.

(2) Adolescents and persons with health problems have the right to special protection in labor relations and to assistance in vocational training.

(3) Detailed provisions shall be set by law.

 

Article 30

(1) Citizens have the right to adequate material security in old age and during periods of work incapacity, as well as in the case of the loss of their provider.

(2) Everyone who suffers from material need has the right to such assistance as is necessary to ensure her a basic living standard.

(3) Detailed provisions shall be set by law.

 

Article 31

Everyone has the right to the protection of his health. Citizens shall have the right, on the basis of public insurance, to free medical care and to medical aids under conditions provided for by law.

 

Article 32

(1) Parenthood and the family are under the protection of the law. Special protection is guaranteed to children and adolescents.

(2) Pregnant women are guaranteed special care, protection in labor relations, and suitable work conditions.

(3) Children, whether born in or out of wedlock, enjoy equal rights.

(4) It is the parents‘ right to care for and raise their children; children have the right to upbringing and care from their parents. Parental rights may be limited and minor children may be removed from their parents‘ custody against the latters‘ will only by the decision of a court on the basis of the law.

(5) Parents who are raising children have the right to assistance from the state.

(6) Detailed provisions shall be set by law.

 

Article 33

(1) Everyone has the right to education. School attendance shall be obligatory for the period specified by law.

(2) Citizens have the right to free elementary and secondary school education, and, depending on particular citizens, ability and the capability of society, also to university-level education.

(3) Private schools may be established and instruction provided there only under conditions set by law; education may be provided at such schools in exchange for tuition.

(4) The conditions under which citizens have the right to assistance from the state during their

Article 34

(1) The rights to the fruits of one,s creative intellectual work shall be protected by law.

(2) The right of access to the nation,s cultural wealth is guaranteed under the conditions set by law.

 

Article 35

(1) Everyone has the right to a favorable environment.

(2) Everyone has the right to timely and complete information about the state of the environment and natural resources.

(3) No one may, in exercising her rights, endanger or cause damage to the environment, natural resources, the wealth of natural species, or cultural monuments beyond the extent designated by law.

Chapter Five

The Right to Judicial and Other Legal Protection

 

Article 36

(1) Everyone may assert, through the legally prescribed procedure, his rights before an independent and impartial court or, in specified cases, before another body.

(2) Unless a law provides otherwise, a person who claims that her rights were curtailed by a decision of a public administrative authority may turn to a court for review of the legality of that decision. However, judicial review of decisions affecting the fundamental rights and basic freedoms listed in this Charter may not be removed from the jurisdiction of courts.

(3) Everybody is entitled to compensation for damage caused him by an unlawful decision of a court, other state bodies, or public administrative authorities, or as the result of an incorrect official procedure.

(4) Conditions therefor and detailed provisions shall be set by law.

 

Article 37

(1) Everyone has the right to refuse to give testimony if she would thereby incriminate herself or a person close to her.

(2) In proceedings before courts, other state bodies, or public administrative authorities, everyone shall have the right to assistance of counsel from the very beginning of such proceedings.

(3) All parties to such proceedings are equal.

(4) Anyone who declares that he does not speak the language in which a proceeding is being conducted has the right to the services of an interpreter.

 

Article 38

(1) No one may be removed from the jurisdiction of his lawful judge. The jurisdiction of courts and the competence of judges shall be provided for by law.

(2) Everyone has the right to have her case considered in public, without unnecessary delay, and in her presence, as well as to express her views on all of the admitted evidence. The public may be excluded only in cases specified by law.

 

Article 39

Only a law may designate the acts which constitute a crime and the penalties or other detriments to rights or property that may be imposed for committing them.

 

Article 40

(1) Only a court may determine a person‘s guilt and designate the punishment for criminal acts.

(2) A person against whom a criminal proceeding has been brought shall be considered innocent until his guilt is declared in a court‘s final judgment of conviction.

(3) An accused has the right to be given the time and opportunity to prepare a defense and to be able to defend herself, either pro se or with the assistance of counsel. If she fails to choose counsel even though the law requires her to have one, she shall be appointed counsel by the court. The law shall set down the cases in which an accused is entitled to counsel free of charge.

(4) An accused has the right to refuse to give testimony; he may not be deprived of this right in any manner whatsoever.

(5) No one may be criminally prosecuted for an act for which she has already been finally convicted or acquitted of the charges. This rule shall not preclude the application, in conformity with law, of extraordinary procedures for legal redress.

(6) The question whether an act is punishable or not shall be considered, and penalties shall be imposed, in accordance with the law in effect at the time the act was committed. A subsequent law shall be applied if it is more favorable to the offender.

Chapter Six

General Provisions

 

Article 41

(1) The rights specified in Article 26, Article 27(4), Articles 28 to 31, Article 32(1) and (3), Article 33, and Article 35 of this Charter may be claimed only within the confines of the laws implementing these provisions.

(2) Whenever this Charter refers to a law, it is understood to mean a law enacted by the Federal Assembly, unless, as a result of the constitutional division of legislative powers, such issues are governed by laws enacted by the national councils.

 

Article 42

(1) Whenever this Charter uses the term "citizen", this is to be understood as a citizen of the Czech and Slovak Federal Republic.

(2) While in the Czech and Slovak Federal Republic, aliens enjoy the human rights and fundamental freedoms guaranteed by this Charter, unless such rights and freedoms are expressly extended to citizens alone.

(3) Whenever legal enactments in force employ the term "citizen", this shall be understood to refer to every individual if it concerns the fundamental rights and basic freedoms that this Charter extends to everybody irrespective of his citizenship.

 

Article 43

The Czech and Slovak Federal Republic shall grant asylum to aliens who are being persecuted for the assertion of their political rights and freedoms. Asylum may be denied to a person who has acted contrary to fundamental human rights and basic freedoms.

 

Article 44

Restrictions may be placed upon the exercise of the right to engage in business enterprises and other economic activities, as well as of the right enumerated in Article 20 para. 2, by judges and prosecutors; by employees in state administration and in local self-government, holding the positions specified therein; as well as upon their exercise of the right enumerated in Article 27 para. 4; by members of security corps and members of the armed forces, as well as, insofar as such is related to the performance of their duties, upon their exercise of the rights listed in Articles 18, 19, and 27 paras. 1 to 3. A law may place restrictions upon the exercise of the right to strike by persons who engage in professions essential for the protection of human life and health.

 

Trascina file per caricare

CARTA DE LOS DERECHOS Y LIBERTADES FUNDAMENTALES

(9 de enero de 1991)

La Presidencia del Consejo Nacional Checo ha acordado lo siguiente:

La Presidencia del Consejo Nacional Checo declara la CARTA DE LOS DERECHOS Y LIBERTADES FUNDAMENTALES como parte del orden constitucional de la República Checa.

La Asamblea Federal, sobre la base de las propuestas del Consejo Nacional Checo y del Consejo Nacional Eslovaco,

reconociendo la inviolabilidad de los derechos naturales del hombre y de los derechos del ciudadano, y la soberanía de la ley,

en continuidad con los valores de humanidad universalmente compartidos y con las tradiciones democráticas y de autogobierno de nuestros pueblos,

recordando las amargas experiencias de los tiempos en los que los derechos humanos y las libertades fundamentales fueron reprimidos en nuestros países,

poniendo su esperanza en el aseguramiento de estos derechos mediante el esfuerzo conjunto de todas las naciones libres,

partiendo del derecho de la nación checa y de la nación eslovaca a la autodetermina­ción,

recordando su parte de responsabilidad antes las generaciones futuras por el destino de todas las formas de vida sobre la tierra,

y expresando su voluntad de que la República Federativa Checa y Eslovaca se integre dignamente entre los Estados que respetan estos valores,

ha acordado esta Carta de los Derechos y Libertades Fundamentales:

CAPÍTULO PRIMERO

Disposiciones generales

Art. 1

Las personas son libres e iguales en dignidad y en derechos. Los derechos y libertades fundamentales son insustraíbles, inalienables, imprescriptibles e inviolables.

Art.2

(1) El Estado está basado en los valores democráticos y no puede ligarse ni a una ideología exclusiva ni a una confesión religiosa.

(2) El poder estatal sólo puede ejercerse en los casos y en los límites establecidos por la ley, y en el modo que la ley establece.

(3) Todos pueden hacer lo que la ley no prohíbe, y nadie puede ser obligado a hacer lo que la ley no impone.

Art.3

(1) Los derechos y las libertades fundamentales se garantizan a todos sin distinción de sexo, raza, color de la piel, lengua, fe y religión, pensamiento político o de otro tipo, origen nacional o social, pertenencia a una minoría nacional o étnica, propiedad, estirpe, o de otra posición.

(2) Todos tienen derecho a decidir libremente sobre su grupo de nacionalidad. Se prohíbe cualquier injerencia en esta decisión y cualquier forma de presión dirigida a la desnacionalización.

(3) Nadie puede ser perjudicado en sus derechos por ejercer sus propios derechos y liberta­des fundamentales.

CAPÍTULO SEGUNDO Sección primera

Derechos y libertades humanos fundamentales

Art. 5

Todos son capaces de tener derechos.

Art. 15

(1) Se garantiza la libertad de pensamiento, conciencia y confesión religiosa. Todos tienen el derecho de cambiar de religión o de fe y de no tener confesión religiosa.

(2) Se garantiza la libertad de investigación científica y de creación artística,

(3) Nadie puede ser obligado a realizar el servicio militar, si esto contradice su conciencia o su confesión religiosa. La ley regulará los particulares.

Art.16

(1) Todos tienen el derecho de expresar libremente su religión o su fe, solos o juntamente con otros, privada o públicamente, mediante ceremonias litúrgicas, la enseñanza, la realiza­ción de actos religiosos o la observancia de ritos.

(2) Las iglesias y sociedades religiosas administran sus propios asuntos, en particular consti­tuyen sus propios órganos, designan sus propios clérigos y crean órdenes religiosas u otras instituciones eclesiásticas, independientemente de losórganos del Estado.

(3) La ley establecerá las condiciones para la enseñanza de la religión en las escuelas esta­tales.

(4) El ejercicio de estos derechos puede ser limitado por la ley, si se trata de una medida necesaria en una sociedad democrática para la protección de la seguridad y el orden públi­cos, lasalud y la moralidad o los derechos y libertades de los demás.

Sección segunda Derechos políticos

Art. 17

(1) Se garantizan la libertad de expresión y el derecho a las informaciones.

(2) Todos tienen el derecho de expresar sus opiniones por medio de la palabra, la escritura, la prensa, la imagen o de otro modo, así como el derecho de buscar, recibir y difundir ideas e informaciones, sin atención a las fronteras del Estado.

(3) No se admite la censura.

(4) La libertad de expresión y el derecho de buscar y difundir las informaciones pueden ser limitados por la ley, si se trata de una medida necesaria en una sociedad democrática para la Protección de los derechos y las libertades de los demás, de la seguridad del Estado, del orden público, para la protección de la salud y de la moralidad pública.

(5) Los órganos del Estado y los órganos de la autoadministración local tienen la obligación de ofrecer, del modo conveniente, informaciones sobre su actividad. La ley regulará las con­diciones y el modo.

Art.33

(1) Todos tienen derecho a la educación. La asistencia a escuela es obligatoria durante el período que establezca la ley.

(2) Los ciudadanos tienen derecho a la educación gratuita en las escuelas primarias y me­dias, y también, según las capacidades del ciudadano y las posibilidades de la sociedad, en las escuelas superiores.

(3) La fundación de escuelas distintas de las escuelas estatales y la enseñanza en estas escuelas solamente es posible en las condiciones establecidas por las leyes; en estas escue­las se puede prestar la instrucción a cambio de una retribución.

(4) La ley establecerá en qué condiciones tienen los ciudadanos derecho a una ayuda del Estado para el estudio.

CAPÍTULO SEXTO Disposiciones comunes

Art.41

(1) Los derechos mencionados en los arto 26,27 ap. 4, 28 a 31,32 ap. I y 3, 33 y 35 de la Carta se pueden exigir solamente dentro de los límites de la ley que aplica esas disposiciones.

(2) Donde la Carta habla de ley, se entiende una ley de la Asamblea Federal, si no resulta del reparto constitucional de la competencia legislativa que la regulación corresponde a las leyes de los Consejos Nacionales.

Art.42

(1) Cuando la Carta utiliza el concepto de "ciudadano", se entiende el ciudadano de la República Federativa Checa y Eslovaca.

(2) Los extranjeros gozan en la República Federativa Checa y Eslovaca de los derechos humanos y las libertades fundamentales garantizados en la Carta, siempre que no sean expresamente reconocidos sólo a los ciudadanos.

(3) Donde las disposiciones hasta ahora vigentes utilizan el concepto de "ciudadano", se entiende toda persona, si se trata de derechos y libertades fundamentales que la Carta reconoce sin atención a la nacionalidad,

DISPOSICIONES ESCOGIDAS DE LA LEY CONSTITUCIONAL n. 23/1991 (de 9 de enero de 1991), que introduce la Carta de los derechos y de las libertades fundamentales como ley constitucional de la Asamblea Legislativa Federal de la República Federativa Checa y Eslovaca, en el tenor de la ley constitucional 162/1998

La Asamblea Federal ha aprobado esta ley constitucional:

§1

(1) Las leyes constitucionales, las demás leyes y normas jurídicas, su interpretación y su uso deben estar de acuerdo con la Carta de los Derechos y de las Libertades Fundamentales.

(2) Los derechos y las libertades fundamentales mencionados en la Carta de los Derechos y de las Libertades Fundamentales están bajo la protección del Tribunal Constitucional.

§6

(1) Las leyes y las demás normas jurídicas deben adecuarse a la Carta de los Derechos y Libertades Fundamentales antes del 31 de diciembre de 1991. En ese día perderán eficacia las normas que no sean conformes a la Carta de los Derechos y Libertades Fundamentales.

§ 7

Esta ley constitucional y la Carta de los Derechos y Libertades Fundamentales entran en vigor el día de su promulgación.

© JARG

Trascina file per caricare